„O Ležáky a jejich tragický osud se v posledních letech opět zvedá zájem veřejnosti a tak i letos očekáváme velkou účast na pietní vzpomínce," uvádí ředitel Památníku Ležáky Milouš Červencl. Prezident Miloš Zeman se v letošním roce zúčastnil pietního aktu v Lidicích, do Ležáků tak nepřijede. Hlavní projev pronese předseda PS Parlamentu ČR Jan Hamáček.

Nedílnou součástí pietní vzpomínky je letos už 6. ročník orientačním závodu pro mládež Memoriál Karla Kněze. Startovní pistole vystřelí už zítra v 9:45, a to u pomníku Karla Kněze v Habrovči.

UCTĚNÍ ZASTŘELENÝCH

Z Ležáků do Pardubic bude směřovat také pochod Oheň (bez) naděje, který se uskuteční v pondělí 27. černa. Start pochodu je v 10:45 u muzea v Ležákách, kdy se půjde nejprve do Vrbatova Kostelce a poté vlakem do Pardubic, odkud účastníci poputují místnímu pomníku na Zámečku, kde se v 15:00 pokloní památce zastřelených občanů Pardubicka.

Kdo by se chtěl dozvědět velmi podrobné informace nejen o ležácké tragedii, ale i o shluku domků nazývaných osada Ležáky a jejich obyvatel samotných, 1. června vyšla obsáhlá publikace s výmluvným názvem Osud jménem Ležáky. Pod knihou jsou jako autoři podepsaní Štěpán Doležal a Jarmila Doležalová ml., což jsou syn a dcera Jarmily Doležalové, rozené Šťulíkové, kterou i s její sestrou Marií Němci odvlekli na poněmčení a unikla tak jisté smrti.

Knihu zpracovávalo duo autorů 13 let a obsahuje pět velkých kapitol. První část popisuje život v Ležákách do osudného 24. června 1942, kdy nacisté domy vypálili a většinu obyvatel povraždili.

DESÍTKY LET ŽIVOTA

„Dochovaly se sčítací operáty. Víme přesně, kolik například 31. 12. 1900 v Ležákách žilo lidí a kolik zvířat. Jakého byli vyznání a podobně. Někteří obyvatelé tu žili více než 50 let," říká autorka a obratem zmiňuje další zajímavý fakt: „Osada Ležáky jako taková nikdy neexistovala." Má tím na mysli fakt, že uskupení chalup Ležáky bývalo označováno i jako „topografická jednotka bez vlastního jmění". Ležáky napříč rozděloval potok Ležák, a tak: „Mlýn patřil pod osadu Dachov, osm domků naproti přes silnici zase pod osadu Habroveč," vysvětluje badatelka.

DVĚ PŘEŽIVŠÍ DĚTI

Následuje kapitola, která popisuje osud odvlečených ležáckých a dalších protektorátních dětí do okupovaného Polska. „Pavlu Sýkorovi z Ležáků bylo 24. června 1942 přesně rok, narozeniny už s rodiči oslavit nestihl. Němci odvezli všechny děti do 14 let věku, patnáctiletá Helena Skalická už byla popravená v Pardubicích jako nejmladší v rámci této odvetné akce," říká Jarmila Doležalová.

Všech 13 ležáckých dětí dojelo 24. června pozdě večer do Prahy, poté do průchozího tábora v Lodži. Sestry Jarmilu a Marii Šťulíkovy nacisté uznali za vhodné k poněmčení a předali je do německých rodin.

„Po zbytku dětí se v Lodži ztrácí stopa. Předpokládá se, že zemřely ve vyhlazovacím táboru v Chełmnu, ale není pro to hmatatelný důkaz. Máme ještě několik stop, které bychom rádi prověřili," poznamenává badatelka.

V obrazové příloze autoři otiskli obsáhlý soubor listin, který obsahuje mimo jiné také dokumenty poprav zbylých obyvatel Ležáků a dalších zadržených osob v Pardubicích. Německá preciznost uchovala na papíře neskutečné detaily. Kdo umí německy, bude trnout při popisu, kolik ran bylo popravčí četou vystřeleno, do jakých částí těla i to, co popravení tváří tvář smrti vykřikovali.

„Václav Holý, který byl popraven 5. července, volal: „Můj Bože, ušetři mě, mám čtyři děti," překládá Jarmila Doležalová z nacistického dokumentu.