Prší, jakoby i nebe zaplakalo nad tragedií, která se zde 24. června 1942 odehrála.

Před desátou přibíhají běžci na štafetě Terezín – Kladno – Lidice – Ležáky. V nohách mají více než 220 kilometrů. Jednou z nich je i Lucie Pavlišová ze Slatiňan. Letos se zúčastnila poprvé. Na trase ji podporoval manžel i děti. „Jsem plná emocí, z běhu mám moc hezký pocit, minulost tohoto místa na vás dýchne," říká běžkyně.

Hosté postupně tvoří dlouhý špalír, začíná hrát hudba a pomník „Kniha obětí" se barví do modro-červeno-bílé květinami a věnci. Společné mají jedno: „Nezapomene." Poté zazní jména všech 52 zavražděných obyvatel Ležáků. Hlavní projev přednáší předseda Poslanecké sněmovny ČR Jan Hamáček.

Na závěr před pomníkem zaplane Oheň (bez) naděje. V symbolických lucernách jej třímají žáci ze základních škol ve Skutči a Včelákově. Právě z těchto škol nacisté v roce 1942 odvlekli pět žáků z Ležáků.

Dnes se Oheň (bez) naděje vydá na cestu. Projekt připomíná prostřednictvím osudů dětí tragický úděl obyvatel Lidic a Ležáků. Děti ze včelákovské a skutečské školy jej donesou do Vrbatova Kostelce, odtud přejedou do Pardubic, kde v tamním Zámečku uctí památku popravených. Zítra doputuje plamen do Lidic a do Prahy, aby o den později přijel spolu s dětmi do polské Lodže a Chelmna, kde v tamním táboře nacisté zlikvidovali většinu odvlečených dětí.