Prohlídka školy se dělí na dvě části. V laboratoři rostlinné výroby se žáci sklánějí nad optickými mikroskopy a zakreslují strukturu tenoučkého plátku cibule. Vzorek si však každý musí připravit vlastní, a tak se slovu přicházejí skalpely, pipety s vodou a podkladová sklíčka.

Naopak v chemické laboratoři se měří ph deseti roztoků. Děti oděné do laboratorních plášťů noří univerzální indikátorové papírky do jednotlivých kapalin a podle barevného vzorníků zapisují zásaditost nebo kyselost například mléka, limonády nebo hašeného vápna.

ZA PRACÍ I POUČENÍM

Za zvířaty pak účastníci TECHNOhrátek odjíždějí na školní statek ve Vestci. Z tamní dílny se ozývá usilovné řezání a pilování, jak se každá třída snaží vyrobit malou dřevěnou jmenovku do zahradnických záhonků.

Na dalším stanovišti čeká vpravdě netradiční úkol v podobě umělého kravského vemena. Žákům rychle dochází, o co tu půjde, a tak se někteří s ostychem, jiní s úsměvem od ucha k uchu, chápou struků a dojí pomyslnou krávu jako o život.

SNŮŠKA NA JAŘE

Zatímco do kyblíků crčí voda, zbylí zkouší vést živé tele nebo poznávají autory různých druhů vajec. K tomu se jim dostává ponaučení, a to že například slepice dokáže snést až 300 vajec za rok. Musí však na to mít ideální podmínky, neboť její produkce roste s přibývající délkou dne.

„Překvapil mě nejen zájem škol o prohlídku, ale také iniciativa některých žáků, s jakou přistupovali k jednotlivým úkolům. Nepotvrzuje se, že děti jsou nešikovné a málo manuálně zrušené, spíš nemají příležitost se projevit," poznamenává ředitel Střední školy zemědělské Stanislav Valášek.

Příliv nových studentů rok od roku mírně stoupá, nicméně jak ředitel poznamenává, brzy bude poptávka po mladých zemědělcích vyšší, než je škola schopná vyprodukovat.

„Věřím, že nám TECHNOhrátky pomůžou. Studiu na naší škole někdy brání i předsudky rodičů, že zemědělka je jen lopata a hnůj. To už dávno není pravda," dodává Stanislav Valášek.