Třetím rokem dálkově studuje obor Regionální rozvoj a cestovní ruch. Už několik let je ve výkonu trestu. Prošla věznicemi v Opavě a Světlé nad Sázavou. Pochází ze severu Čech. Paní Dita.

V tuto chvíli jste jedinou odsouzenou ženou, která v současné době z věznice ve Světlé nad Sázavou jezdí do školy. Je to tak?
Pokud vím, tak ano. Ale slyšela jsem, že jedna z odsouzených žen tady ve Světlé vysokou školu také vystudovala. Ale to už nějaký rok bude. Shodou okolností studovala na stejné brněnské fakultě, shodný byl i obor. A úspěšně to dotáhla do konce. Ve věznicích jsem se ještě seznámila s jednou ženou, která také studovala. Ta ale studovala střední školu.

Co vás k zahájení studia vedlo?
Těch faktorů bylo víc. Po několika letech izolace od vnějšího světa jsem si například při poslechu rádia uvědomila, že spoustě věcí, o kterých tam mluvili, vůbec nerozumím. Zjistila jsem, že mám chudou slovní zásobu, že nechápu smysl některých cizích slov. V tu chvíli jsem si řekla, že se sebou musím začít něco dělat. A taky jsem chtěla světu dokázat, že i když je člověk odsouzen k mnoha letům vězení, neznamená to, že je navždy odepsaný. Že už v životě nemůže nic dokázat.

Proč jste si zvolila právě cestovní ruch?
Mohla jsem studovat i management, ale to se mi, upřímně řečeno, zdálo dost náročné. Vzhledem ke své životní praxi, pracovala jsem v Čechách i v zahraničí, a to v pohostinství, jsem k cestovnímu ruchu měla tak nějak blíž. Jinak původní profesí jsem zdravotní sestra. Maturovala jsem na střední zdravotnické škole.

Žila jste v zahraničí. Ovládáte tedy cizí jazyky?
Ano. Mluvím německy, částečně anglicky a italsky. Kromě toho mám z němčiny státní zkoušku. Dělala jsem ji poměrně nedávno. V září loňského roku.

Letos v Brně dokončíte bakalářský cyklus. Budete ve studiu pokračovat?
Vážně o tom přemýšlím. Víte, za devět měsíců požádám o podmínečné propuštění z výkonu trestu a pokud by mi to vyšlo, pokračovala bych studiem některého ze souvisejících magisterských oborů.

Zase dálkově?
Ano.

S vysokoškolským studiem jste začala už v opavské věznici?
Ne. Tam to nešlo, protože tam není součástí věznice školicí středisko a nejsou tam studijní koordinátorky. Školicích středisek je ve vězeňské službě, tuším, asi jen sedm v celé republice a jedno z nich je právě tady ve Světlé nad Sázavou. Nejprve jsem tedy musela požádat o přeložení z Opavy do Světlé nad Sázavou. A dobře to dopadlo. Tehdejší ředitelka světelské věznice, Kamila Meclová, mi vyšla vstříc. Jsem jí za to vděčná. Stejně tak současnému vedení věznice, že mi studovat umožňuje.

Dělala jste přijímací zkoušky?
Před zahájením vlastního studia ne, ale později, mezi druhým a třetím ročníkem, už ano.

Jak to funguje v praxi? Myslím tím, jak se dostavujete na přednášky, semináře, zkoušky…
Pokud si někdo představuje, že normálně navštěvuji s ostatními posluchači přednášky ve škole, nebo chodím za zkoušejícími do jejich pracoven, pak se mýlí, i když teoreticky to možné je. Jednou za dva nebo tři měsíce odjedu zhruba na týden do vazební věznice v Brně. Samozřejmě tam nejedu sama, ale s eskortou. Ta cesta je obvykle spojena s jízdami dalších odsouzených ze Světlé nad Sázavou, které třeba jezdí k soudu. Po příjezdu do Brna mě vyzvedne studijní koordinátorka, která mě odvede do některé z učeben v mužské části věznice. A tam se s vyučujícími a zkoušejícími setkávám.

Je to tedy dost organizačně náročné…
Je. Bez studijních koordinátorek by to nešlo. Domlouvají termíny a časy.

Kolik máte v tomto semestru zkoušek?
Pět.

Na kterou se chystáte právě teď?
Čeká mě těžká zkouška z finančního účetnictví. Učím se na ni už třetí měsíc.

Kdy se učíte?
S časem to optimální není. Mám své povinnosti ve věznici, v týdnu jezdím také na dvě několikahodinové směny do práce. Učím se ve svém osobním volnu.

S kolika ženami jste na pokoji? Zajímají se o to, co studujete?
Na pokoji je nás celkem sedm. Občas se mě některá z nich na něco zeptá.

Respektují, že potřebujete klid na studium?
Některé ano, jiné ne. A stejné to je i ve vazební věznici v Brně. Nikdy dopředu nevím, kdo tam v tom týdnu se mnou bude. Přiznám se, že to je dost stresující.

Jak to vůbec psychicky zvládáte? Náročné studium, zaměstnání?
Zvládla jsem dost let ve výkonu trestu. Tohle zvládnu taky.

Studenti obyčejně chodívají ke zkouškám v obleku, studentky v šatech. Do čeho se oblékáte vy?
Do předepsaného šedého trička a do sintrů. To jsou kalhoty.

Jak se k vám přednášející a zkoušející chovají?
Jsou korektní a objektivní. Chápou, že se k některým studijním věcem dostávám jen obtížně. Ale že by mi studium nějakým způsobem ulehčovali, tak to rozhodně ne. Jsou to zkrátka profesionálové a kromě toho nejsem první odsouzenou, kterou viděli. Chovají se ke mně jako ke všem ostatním studentům a studentkám.

Jste dobrou studentkou?
Myslím, že průměrnou. Některé zkoušky jsem samozřejmě opakovala. Můj studijní průměr se pohybuje kolem dvou a půl.

Za studium platíte?
Ano. V průměru dvacet tisíc korun ročně. Kupuji si samozřejmě skripta, učebnice a další studijní pomůcky. Zkrátka všechno, co ke studiu potřebuji.

Kde na studia berete peníze?
Podporuje mě výhradně rodina.

Dostanete se k počítači, internetu? Do knihovny?
Podle vězeňského řádu nesmím u sebe mít žádná cédečka, dévédéčka, nebo třeba flešku. Přístup na internet také nemám. Pokud potřebuji něco stáhnout, musí to samozřejmě souviset pouze se studiem, pomůže mi opět studijní koordinátorka. Ta mi vše potřebné sežene, popřípadě na mé náklady i vytiskne. Co se týče knihovny, ty ve věznicích jsou. Knihy, které tam jsou, mám zcela k dispozici. Počítač s potřebnými studijními programy je ve Světlé nad Sázavou ve vězeňském školicím středisku, v malé studovně. Také ten mohu používat.

Sleduje vedení věznice ve Světlé nad Sázavou vaše studijní výsledky? Pomáhají vám nějak, pokud se dostanete do nesnází?
Pokud vím, tak sleduje a také mi pomáhá. Nedávno mi ředitelství věznice například umožnilo i konzultace s jinou odsouzenou ženou v jiném patře vězeňské budovy. Mohu za ní chodit a probírat s ní všechny věci, které s mým studijním oborem souvisejí. Jsem za to ráda. Ve studiu mi to pomáhá.

Může každá inteligentní, byť odsouzená žena, studovat?
Ne. Záleží nejen na individuálních předpokladech, ale také například na délce trestu. Roli hrají i zdravotní stav, nebo finance. Vím o třech nebo čtyřech odsouzených, které chtěly stejně jako já studovat, ale nemohly. Právě z výše uvedených důvodů.

Přemýšlíte o tom, co budete dělat, až opustíte vězení?
Často. A vím, že nebudu mít na růžích ustláno. Že na mě svět s otevřenou náručí nečeká. V prvé řadě chci dokončit studia, to už jsem říkala. Ráda bych pracovala v zahraničním obchodě. Myslím si, že právě v tomto oboru mohu uplatnit svoje zkušenosti ze zahraničí i nové znalosti a vědomosti, které díky studiu získám. A hlavně, musím vše vrátit své rodině. Ta mě nikdy neopustila a vždycky stála na mé straně, ať už jsem udělala cokoliv. Jsem jí hodně dlužná. Maminka mi už po maturitě kladla na srdce, abych si udělala vysokou.

Jak často své blízké vídáte?
Jezdí za mnou do Světlé nad Sázavou jednou za čtvrt nebo půl roku. Moji rodiče už bohužel nejsou nejmladší. A navíc, tatínek je v současné době vážně nemocný.

Poslední otázka: Řeknete mi, za co a na kolik let jste byla odsouzená?
Nezlobte se, ale na to vám neodpovím. Nechci o tom mluvit.