VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Při tahání klád se člověk nadře pomalu víc, jak kůň

Chlum u Hlinska – Lesem nedaleko Chlumu u Hlinska znějí podivná slova: „Bročku, čihý, hučí, prrr!" to kočí Jan Janovský volá na svého grošáka, když spolu stahují pokácené stromy k cestě na jednu hromadu.

9.6.2017
SDÍLEJ:

Jan Janovský a jeho chladnokrevníci.Foto: Deník / Vaníček Lukáš

Kůň poslouchá na slovo a hladce táhne těžkou kládu připevněnou na řetězu. Být kočím se v rodině Janovských dědí z otce na syna a jejich koně už dávno nepracují jen v lese.

Poslední generace se dostala i na televizní obrazovky a pravidelně vyhrává soutěže. Když se grošák a kočí zastavují k oddychu, využívám přestávky a začínám náš rozhovor.

Kolik koní máte a na jakou práci?
Máme jich doma jedenáct. Starší si necháváme spíš na práci do lesa a mladší zapřaháme do chomoutu a jezdíme s kočárem při různých příležitostech. Nyní jsme začali spolupracovat s Peklem na Čertovině u Hlinska a přes celé léto tam budeme vozit návštěvníky na speciálních vyjížďkách.

Jak dlouho pracujete jako kočí?
Koním se věnuji odmala a v rodině toto povolání dědíme. Praděda jezdil s koňmi na Vídeň a štafetu si předáváme stále dál. Táta pracuje s koňmi v lese už 55 let a nyní i já. I když se už doba změnila a musím občas sednout i do traktoru.

Dá se prací s koňmi v lese uživit?
Není to nic moc. Státní lesy vypisují zakázky, které dostanou firmy s traktory a harvestory, ale ty les strašně rozryjí a zničí. Když taháte klády koněm, nezbude po vás ani stopa. Jenže dnes se koně používají jen na tu nejhorší práci v místech, kam se stroje nedostanou. A platí málo. Myslím si ale, že ta doba se vrátí. Jednou dojde ropa nebo bude tak drahá, že technika zůstane stát. V té době už ale nebude nikdo, kdo by takhle s koňmi uměl pracovat.

Jan Janovský a jeho chladnokrevníci.

Vaši koně jsou robustní, na první pohled silní, jaký je to druh?
Jsou to chladnokrevníci, které kupujeme z Polska.

Teď se omlouvám za žert, ale když si jej přivezete domů, rozumí polský kůň česky?
Zpočátku to bývá obtížnější, ale pak se jazyková bariéra rychle prolomí.

Jak se vlastně kůň cvičí, aby mohl pracovat v lese?
To je různé. Některý to, co po něm chceme, pochopí hned, jiný třeba za týden, ale najdou se i takoví, kteří to nepochopí nikdy. Aby kůň poslouchal jen na slovní příkazy, trvá to zhruba dva tři měsíce, než se je naučí.

Mohl byste mi přeložit pár povelů?
Tak třeba čihý znamená doleva, prr stát, zuryk zpátky.

Jak těžkou kládu zhruba utáhnou?
Dneska se pokácené stromy rozřezávají na menší kousky, což není moc dobré. Musíte dřevo rukama naházet k sobě, přivázat a pak teprve odtáhnout. Člověk se pak nadře pomalu víc, jak ten kůň. Ti za sebou běžně tahají zhruba půl kubíku.
Nechceme je zbytečně přetěžovat, ale když má kláda dvojnásobek, tak se prostě odtáhnout taky musí.

Kde všude jezdíte s kočárem?
V hlineckém Pekle jsme začali jezdit před dvěma týdny a budeme tam fungovat přes celé léto. Táta pojede do lesa a já do Pekla nebo naopak. Ale je toho víc. Tento víkend pojedeme do Žďáru nad Sázavou vozit kardinála a biskupy, protože se tam uskuteční městské slavnosti, a já povezu jednoho koně na hrad Pernštejn dotáčet film. Už nám pomalu začínají chybět schopní lidé, kteří by to s koňmi uměli a zároveň měli řidičský průkaz.

Jaký film?
Jmenuje se to Ofélie a má to být na motivy Hamleta od Shakespeara. Film točí Angličané a hrají v něm docela známí herci, třeba Tom Felton, kterého všichni znají jako Draca Malfoye z Harryho Pottera.

Často si vás a vaše koně vybírají filmaři ke spolupráci?
Už je to docela dost let, co jsme začali spolupracovat se společností Filmka. Zdá se, že máme pěkné a šikovné koně, tak s filmaři spolupracujeme docela často.

A mohl byste prozradit názvy dalších snímků?
Minulý rok jsme třeba točili film o Římanech v Británii, kde naši koně ve čtyřspřeží tahali třicetimetrákové vozy. A dva naši běloušové se objeví v seriálu o Templářích, který vytváří History Channel, a už snad letos by to mohlo běžet v televizi.

Jan Janovský a jeho chladnokrevníci.

Mají filmaři nesplnitelné požadavky?
Kolikrát si vymýšlejí různé věci, ale hodně věcí se dá kůň naučit. Třeba po mně chtěli, aby se kůň postavil na zadní, když se před ním valí hořící sud. To byla otázka dvou týdnů, než se to naučil. Horší pak bylo, že to začal dělat i tehdy, kdy to po něm člověk nechtěl. V lese místo tahu se stavěl na zadní. Předminulou středu jsme byli na Křivoklátu u Berounky točit několik scén pro Ofélii. Zabírali nás dronem z výšky a měli jsme jet podél řeky s tím, že za nás pak počítačem dodělají hrad. Jenže se jim to stále nelíbilo, tak jsme záběr opakovali asi pětadvacetkrát. Vždy sto metrů popojet a zase se vrátit. Koním už se to vážně nelíbilo, že je nutíme ustavičně couvat.

Koně cvičíte podle požadavků filmařů doma? Koulíte jim hořící sudy pod nohy?
Naši koně jsou na kouř a oheň docela zvyklí. Pracujeme s nimi v lese i během zimy, kdy pravidelně chodí okolo hořících větví, tak jim to nevadí. A navíc jsou to docela flegmoušové, to už musí být, aby jim došla trpělivost.

Kromě pracovních povinností také závodíte. Každý si představí dostihy, mohl byste tedy nejprve popsat, v jakých disciplínách tažní koně soupeří?
Jede se slalom nejprve se zapřaženou kládou a poté vozem. Vždy se měří čas a přesnost. Pak se kůň zapřáhne do saní, na které se postupně klade čím dál těžší závaží. Dráha měří pět metrů na dvacet, jeden kůň táhne saně tam, druhý nazpátek.

Nedá mi to – kolik vaši koně utáhnou?
Hodně záleží na terénu, třeba na soutěžích v Pardubicích je měkká zem, a když se během závodů hlína rozjezdí, saně zapadají a jsou mnohem těžší. Jeden kůň by měl utáhnout tak 17 – 20 metráků a pár tak okolo 30 – 35. Podotýkám, že na saních. Na voze s koly by to bylo tak o deset víc.

Na závodech se daří?
Myslím si, že ano. Závodíme od roku 2009 a docela se nám to zalíbilo. Loni jsem byl první v jednospřeží a třetí v páru. V roce 2014 jsme s Inspektorem vyhráli párovou kategorii. Inspektor je vůbec dobrý závodní kůň. V lese je až moc rychlý a hodně táhne, ale na závodech se jeho elán hodí.

Na závěr mi dovolte otázku: Vidíte svoji budoucnost i dál s koňmi?
Určitě, jen nevím, zda to bude v lese. Máme a stále si hledáme pro sebe i koně jinou práci, ale člověka to do lesa prostě táhne.

Autor: Lukáš Vaníček

9.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pod hradbami se už neprojde

Myší díra v Chrudimi je uzavřena

Ilustrační foto
AKTUALIZOVÁNO

V pardubické Explosii zranil výbuch tři dělníky

Převaha, ale drama až do konce

Chrudim - Česká fotbalová liga s trojicí východočeských týmů pokračovala druhým kolem. Chrudim jasně přehrála Zápy, i když druhý gól coby pojistku přidala až v úplném závěru domácího duelu.

K sobotní kávě: 404 seskoků trenéra hokejistů

Chrudim - Martin Gondek žije sportem a žil jím od malička. Vyrostl ve Velkých Bílovicích u Břeclavi a zkoušel hrát fotbal. Nezaujal ho. Vymyslel si judo. Nikdo ani on neví, proč právě tenhle sport. A pak ho od sedmi let provázelo prakticky celým životem. 

Chrudimští výsadkáři pořádají charitativní běh

Chrudim – Příští sobotu (26. srpna) se ve městě poběží Charitativní běh pro Vojenský fond solidarity, který organizuje 43. výsadkový prapor Chrudim pro širokou veřejnost již třetím rokem.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení