PŘÍBĚH: Amálka má oba své rodiče moc ráda

Přichází k nám žena s asi desetiletou holčičkou…Na mamince je vidět, že jí něco velmi rozrušilo. Má prudké pohyby, je nesoustředěná a jak se nám snaží všechno honem říci, máme problém se v tom celém zorientovat.

Snažíme se jí utěšit a zklidnit, abychom jí porozuměli. Žena se nadechne, vydechne… a říká: „Otec tady Amálky měl podmínku za domácí násilí a nyní mu podmínka skončila a začíná nám zase hodně zasahovat do života. Amálku si chce brát na více dní, než určil soud, a já mám pocit, že s ní manipuluje. Amálka je z toho celá roztřesená a vyplašená a vlastně ona taky neví, jak se k tomu má postavit, a neumí tatínkovi říct, že k němu nechce, no a všechno dohromady se to na nás hrne a já nevím, co mám dělat.“

Amálka sedí vedle maminky a ani nedutá. Jenom sem tam, když matka dál vypráví, co všechno s otcem zažívaly a čím si obě prošly, přikývne, anebo k tomu něco dodá, ale je cítit, že k otci nemá pouze negativní vztah. Většina domácího násilí se patrně uskutečňovala na matce, Amálka byla sice taky bita, ale nebylo tak hrozné, aby si otce zcela znenáviděla… Je ale zřejmé, že maminka se velmi obává, aby otec s Amálkou nemanipuloval.

S matkou a s Amálkou jsme se domluvily, že by bylo dobré, aby k nám chodily pravidelně, abychom jim mohly pomoci oběma. Navrhli jsme, aby Amálka chodila k psycholožce a matka k terapeutce, aby měly obě komplexní péči.

Matka se v průběhu terapeutických setkávání, díky své otevřenosti, snaze a vlastní vůli ke změně, a také díky informacím, které jí terapeutka poskytla, velmi zklidnila a utišila. Již po prvním setkání nepůsobila nikterak nervózně.

Amálka zase při setkávání s psycholožkou plně vyjádřila svou bolest z toho, v jakém stavu je vztah matky a otce. Svěřila se, že by ráda byla s oběma, že je velmi smutná když se hádají, a že se bojí jednomu nebo druhému říci, že je má vlastně ráda oba dva. Díky tomu, že se Amálka mohla někomu, kdo jí rozumí svěřit a nemusela se stydět za slzy, se také hezky uklidnila a najednou byla schopna přijmout i fakt, že už rodiče nikdy nebudou spolu, jako realitu, kterou nelze změnit.

V průběhu setkávání vyšel ale najevo velký problém: předávání Amálky. Jak už to tak bývá, oba dva rodiče měli tendenci řešit své problémy, obavy a nejistoty přes své dítě. Při víkendovém předávání se většinou pohádali, jednomu nesedělo místo předávání, druhému zase čas, potom se do hádky připletly další osobní věci, které nebyly vyřešeny ještě před rozvodem, a nakonec chtěli po Amálce, aby rozhodla a řekla, s kým chce bydlet a jak si to celé představuje. Amálka jen zamrkala, stála a nebyla schopna slova a pak se rozplakala.

Matce jsme navrhli, že je možné se na půdě Krizového centra s bývalým manželem domluvit na lepším způsobu předávání dítěte, dohodnout místo, čas a také vymyslet další pravidla, která je nutno dodržovat při předávání s ohledem na Amálku, která je v těchto situacích velmi bezbranná a zranitelná.

Matka souhlasila. Otce jsme pozvali my a také souhlasil. Když se u nás sešli, bylo zřejmé, že zdaleka nemají vyřešeny své osobní problémy z dob minulých, vyvstalo mnoho otázek a emotivních reakcí, které jsme se snažili korigovat, nicméně na zpracování těchto problémů bychom se museli sejít jindy a za jiných okolností, tohle setkání, to bylo hlavně o Amálce.

Po vyjasnění si tohoto cíle, probíhalo jednání vcelku hladce. Podstatné v tomto případě bylo, že oba rodiče měli zájem udělat pro Amálku to nejlepší a vzájemně si vyjít vstříc. Bylo vidět, že oba mají Amálku moc rádi a každý je ochoten trošku pozměnit své chování vůči druhému, minimálně v průběhu jejího předávání.

Po této společné konzultaci jsme dále pokračovali v terapiích maminky a Amálky. Doneslo se k nám, že předávání probíhá bez konfliktů a oba dva rodiče dodržují to, na čem se u nás domluvili.

Avšak nejšťastnější je z toho Amálka, která nemusí už za rodiče nic rozhodovat. Už se nebojí říci mamince a tatínkovi, že je má ráda oba, a že by nejraději aby se k sobě vrátili. Ale ví, že to nepůjde a že by to nedělalo dobrotu.

Mgr. Kateřina Vencálková,
psycholog

(www.pestalozzi.cz)