Je sobotní poledne a na místo doráží se svazkem klíčů slatiňanský Milan Vorel, který zájemce objektem provede. Klíč vzápětí zarachotí v zámku a dveře se otvírají. Pravděpodobně k nevelké radosti pavouků, kteří v průběhu let pokryli dveřní panty svými zaprášenými sítěmi a teď jsou naším příchodem vyrušeni ze svého zdánlivě neodvolatelného poklidu.

Vcházíme do budovy a po chvíli už stojíme v rozlehlém prostoru bývalé mlýnice. Právě tento prostor o rozměrech zhruba 15 x 15 metrů je pomyslným srdcem domu. Srdcem, které se později v několika svých patrech proměnilo v dílny. Tady všude kdysi seděly za svými stroji desítky pracovitých šiček… Moc připomínek tu na ně dnes ale nezbylo. Najdeme tu rozměrný nástěnný kalendář z roku 2006 a kousek opodál visí i požární poplachové směrnice, doplněné neaktuálním rozpisem požární podnikové hlídky. „Mihulka L., Kučerová V., Venzarová M. a Klimešová S.,“ lze přesto vyčíst jména členů hlídky ze žloutnoucího papíru, který je datován do posledního roku předchozího milénia.

„Moc toho tu k vidění není,“ konstatuje vlastně totéž Milan Vorel. „Za pozornost ale stojí třeba původní dřevěné nosné pilíře, které procházejí všemi patry budovy,“ říká průvodce a ukazuje na bíle natřené hranoly mizící ve stropu a na protilehlé straně zase v podlaze.

Na zdech lze vidět také zbytky elektrických rozvaděčů a nachází se tu i jakési bakelitové vypínačové monstrum s nápisem „tahem zapni, stiskem vypni“. Okrajem místnosti prochází ještě zabezpečená šachta nákladního výtahu. Kolem ní závěs, se kterým si občas pohrává vánek, jež dovnitř proniká rozbitými okenními tabulkami.

„Objekt byl od svého opuštěný zamčený, takže se v něm nikdy neusídlili bezdomovci. Rozbitých oken a zničeného inventáře je tu proto vlastně docela málo,“ vysvětluje průvodce a opatrně se přitom vyhýbá jakýmsi drátům vybíhajícím bez účelu ze stropu do prostoru hluboko pod ním.

Občas vnímáme, že se pod námi při chůzi mírně houpá podlaha. Ta je sice pokrytá linoleem, ale v jakém stavu se nachází pod ním, je možné jen těžko soudit.

V jedné z místností narážíme i na kaluž dešťové vody. „Střecha je v tomhle místě poškozená, takže sem při dešti zatéká,“ ukazuje Milan Vorel do prostoru nad hlavou.

RADIÁTORY JSOU FUČ
Po chvíli přece zaznamenáme i stopy dávného vandalismu. To když zjišťujeme, že z jedné z místností zmizely radiátory ústředního topení. Zřejmě se někomu hodily,“ konstatuje Milan Vorel. Zloději kovů ale v objektu určitě neřádili ve velkém, protože tu na svém místě nacházíme například množství trubkových vodovodních armatur a dalších železných částí inventáře.

Naše prohlídka končí zhruba za půl hodiny od svého začátku, ale slatiňanskou radnici, která objekt před časem zakoupila, tu čeká ještě obrovské množství práce.

Město by chtělo bývalý mlýn a pozdější dílny přeměnit v jakési multifunkční centrum, ve kterém by neměl chybět například menší reprezentativní společenský sál. Přestěhovat by se sem měla rovněž městská knihovna spolu s informačním centrem a moderní zázemí by zde měli v klubovnách nalézt také nejrůznější neziskové organizace a spolky působící na území města.

NÁVRHY LZE VIDĚT
Nedávno byla uzavřena a vyhodnocena architektonická soutěž, kterou město na přestavbu objektu vypsalo. Do této soutěže se přihlásilo 25 architektonických ateliérů, jejichž finální návrhy jsou nyní ke spatření v nedalekém Společenském domě. Vítězný návrh, který dobře respektuje původní zadání města, vzešel od autorů Karla Scheiba, Richarda Zacpala a Bořka Němce. S touto trojicí autorů chce nyní město uzavřít dohodu o vypracování příslušné projektové dokumentace.