Na písemné ocenění své půlroční práce se moc těšily i děti ze třídy 1.A chrudimské ZŠ na Školním náměstí.

"Nevím, co dostanu za známky. Nechám se překvapit. Ale opravdu se těším," popsala své pocity po skončení třetí vyučovací hodiny černovláska Markétka Horvátová.

„Když dostanu jedničky, bude doma pochvala. Ale za dvojky snad ještě taky," přemítala dívenka, kterou prý docela baví angličtina, ale již o něco méně má ráda čtení.

To už ale do třídy vchází učitelka Iveta Mervartová a opravdu: důležité desky přináší s sebou! Ve třídě vypukla menší vřava přerušená nedočkavým výkřikem z poslední lavice: „Já už bych to vysvědčení chtěl!"

Počítal jen do tří

„Nejdříve se ale zklidníme. A rozdáme si špinavé ručníky. Ty si, děti, vezmete zpět domů. Na vyprání," připomněla dětem paní učitelka jednu z jejich posledních pololetních povinností, čímž rovněž mírnila rostoucí netrpělivost svých malých svěřenců.

Hned nato se zeptala, zda všichni vědí, za co všechno ty kýžené známky vlastně dostanou.

„Za angličtinu!" ozvala se dívenka ze třetí lavice. „Za tělocvik!" připomněl její spolužák. „Za pracovní činnosti!" vykřikl další.

Děti postupně vyjmenovaly snad všechny vyučovací předměty, ale paní učitelka stále nebyla spokojená. Na něco totiž zapomněly.

„Známky přece nejsou jenom za učení," připomněla dětem. Po takové nápovědě už vystřelil vzhůru celý les rukou. „Za chování!" křičeli prvňáci jeden přes druhého.

„Jenže to můžu dostat jenom jedničku, dvojku, nebo trojku. Za horší známku by mě asi ze školy vyhodili," mudroval jeden ze špuntů.

Na slzy nedošlo

A pak to začalo. Iveta Mervartová vyvolávala k tabuli jedno dítě po druhém a vždy přitom krátce zhodnotila i jeho dosavadní píli, kázeň i dosažené vědomosti. Všem dětem pak zářily při odchodu od tabule oči. Stejně jako v úvodu zpovídané Markétce, která se opravdu dočkala jen vytoužených samých jedniček.

Ostatně, během celé té slávy neukápla nikomu byť jedna jediná slzička. Nebyl důvod. „Vysvědčení za první pololetí má být pro děti hlavně uznáním za to, že se jim podařilo dobře zahájit školní docházku. A mělo by je také povzbudit do další práce. Proto občas bývají známky na vysvědčení prvňáčků o něco lepší, než by jinak mohly nebo dokonce měly být. A proto také dáváme přednost normálnímu známkování před pouhým slovním hodnocením. Víme totiž, že dětem udělají známky mnohem větší radost," dodává učitelka.

Podle Veroniky Strakové, vedoucí oddělení školství na chrudimské radnici, byl čtvrtek podobně významný pro všech 253 prvňáků v chrudimských základních školách. V čísle ale není zahrnuta speciální základní škola, jejímž zřizovatelem není město Chrudim.