ŘÁDKY DŮVĚRY: Strach z operace byl oprávněný

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh vbrzku zveřejníme.

Z operace jsem měl strach. Oprávněně

Vážené Řádky důvěry, rozhodl jsem se vám napsat jeden životní příběh.

V říjnu 2010 jsem byl operován v ostravské nemocnici na oddělení neurochirurgie. Šlo o operaci bederní páteře, ze které jsem měl velké obavy, a přemýšlel, zda se nechat operovat. Poté, co mi bylo zkušeným lékařem přislíbeno, že operaci provede on, s operací jsem souhlasil. Bohužel, před operací přišel dotyčný lékař s tím, že mne operovat nemůže, nezdůvodnil proč, jen mi bylo sděleno, že operaci provede jiný lékař - asistent. Dle sdělení odborného zkušeného lékaře a primáře oddělení byl tento asistent kvalitním lékařem pro tento operační zákrok. Čtvrtý den po operaci jsem hlásil, že s pravou nohou pod kotníkem nelze hýbat, pravá noha byla dole prostě ochrnutá. Bylo mi sděleno a byl jsem ujišťován, že toto se spraví. Sedmý den po operaci jsem opouštěl ostravskou nemocnici a bohužel u mne stále nedošlo ke zlepšení. Po čtrnácti dnech od příchodu z nemocnice jsem nějakou dobu pobýval na rehabilitačním oddělení havířovské nemocnice. Následně jsem i docházel na další rehabilitaci. Na páteři došlo k vytvoření moku, který musel být třikrát vytahován. Tyto zákroky prováděl odborný zkušený lékař, ten, který mě měl operovat. Mimo jiné mi sdělil, že asistent, který operaci provedl, chce tento můj pooperační stav vidět. Já sám jsem měl zájem, aby můj zdravotní stav tento asistent viděl, a při návštěvě ambulance přímo v ostravské nemocnici jsem žádal, aby mi zavolali toho asistenta. Bohužel prý to nešlo.

Lékař v ambulanci mi předepsal proti bolesti infuze, tak jsem v únoru letošního roku čtyři dny opět strávil v ostravské nemocnici. Dostával jsem infuze proti bolesti, ta bolest po operaci je totiž nesnesitelná. Dostal jsem jen šest infuzí místo osmi. Účinek neměly. V průběhu těchto čtyř dní jsem opakovaně žádal, aby ke mně přišel asistent, který mě operoval. Nepřišel. Z jiných lékařských zdrojů jsem se dozvěděl, že při operaci došlo k porušení nervů, proto to částečné ochrnutí nohy. Mou operaci nazývali výše uvedení lékaři jako těžkou, tak se domnívám, že jsem měl právo být operován odborným zkušeným lékařem a primářem, ne jen asistentem. Bylo důvodem mé stáří? Podstoupil jsem operaci s vědomím, že zlepší můj zdravotní stav. Namísto toho se ze mne stal člověk, který má velké problémy s chůzí, bolí ho kostrč a hýždě, takže dlouho nemůže ani sedět, jen polehává a trápí se bolestmi. Proč nepřišel asistent, který operaci provedl, a neřekl mi o operaci pravdu?

Slušné jednání by mi sice od bolesti nepomohlo, ale cítil bych zájem o mne. Takto jsem jen starý důchodce, který zřejmě lékařům nic nedonesl. Poradí mi někdo, kde se dovolat svého práva? Má někdo podobnou zkušenost a dovolal se svého práva?

Stanislav, Havířov

Samotné je mně moc smutno

Vážená redakce, ráda čtu vaše články důvěry. Chtěla jsem psát už dříve, ale odvahu jsem našla až teď.

Můj první manžel byl alkoholik a tyran. S dětmi jsem s ním vydržely 17 let. Druhý manžel byl hodný, citlivý, ale bohužel nervově nemocný. To se projevilo později. Byla jsem s ním 20 let. Manželství bylo klidné, ale posledních pět let jsem s ním žila jenom jako pečovatelka. Bylo to pro mne těžké, ale nemohla jsem ho opustit. Před třemi lety manžel zemřel. Bylo to vysvobození pro nás oba. Je mi 61 let a samotné je mi moc smutno. Ještě ráda bych poznala slušného, pohodového nekuřáka vyšší postavy do 65 let z Hradecka a okolí.

Vlaďka z Královéhradecka

Hledám partnera pro život na vesnici

Vážená redakce, jsem již dlouho sama, a tak chci najít toho partnera pro rodinný život na vesnici.

Je mi 36 let, jsem silnější postavy, měřím 170 centimetrů a jsem kuřačka. Mám 10letého syna. Ráda vařím a peču. Hledám touto cestou hodného spolehlivého přítele, který nepije, a když tak jen příležitostně. Měl by to být řidič. Mám auto. Syn je hodný, má zálibu v počítačích, ale hry, ve kterých je násilí, ne. To nemá rád. Je klidný, a tak trochu samotář. Kdyby měl případný přítel syna nebo dceru podobných zájmů, určitě by si rozuměli. Potřeboval by kamaráda, na kterého by se mohl spolehnout. V dnešní době je to vzácnost.

Mám ovšem jednu podmínku, že by se přítel po delší známosti přistěhoval ke mně, protože mám svůj byt a už kvůli synovi, který tu chodí do školy. Doufám, že už budu mít konečně štěstí.

Čtenářka R. od Jičína