Moji milí,
oslovuji vás tímto slovem, protože jste našimi přáteli. Každý týden jste u nás doma prostřednictvím vašich novin Deník. U mě jenom v pátek a sobotu, ale celý týden se na vás těším. Jsem babi mojí vnučky Veroniky Kašparové, která byla v pondělí 3. května na fotografii v novinách. Byla u vás v redakci na setkání se čtenáři. Byla tam spolu s mámou. Moc se jÍ líbil přístup k lidem z vaší strany. Pan šéfredaktor už pohledem vítá každého, kdo má zájem o jeho práci. Mám ráda lidi, za kterými je něco vidět, něco dokážou. O vás to platí!
Ačkoliv jsem stará, přečtu si i sportovní rubriku. V pátek se dozvím, co se kde stalo.

A Řádky důvěry? Ty nemají chybu. Pomáháte lidem v jejich samotě. A to je záslužná práce, zrovna tak i společenská rubrika. Jak říkám, vaše noviny jsou nejhezčí. Mám pocit, že i děti vidí, že mám noviny Deník ráda. A to je dobré: Veronika je moje nejmladší sedmá vnučka, měla bych radost, kdyby se věnovala takové činnosti, kde je potřeba slohové práce, jako u vás v redakci.
Proto vám ještě jednou moc děkuji, ať vás provází pocit dobře vykonané práce, radost ze života. I to se projeví ve vašich novinách. O vás platí: život, který žijeme pro druhé, stojí za to žít! Tomu učím i moje děti.

Hodně zdraví a všechno dobré přeje babi Kašparová

Stačí srdce na dlani
Zdravím srdečně čtenáře Řádků důvěry a jako každý příběh začíná I ten můj stejně. Jmenuji se Dan, je mi 34 let, měřím 186 cm a bydlím v pěkné malé vesnici pod Orlickými horami. Byl jsem ženatý krátkou dobu a moje žena ode mne odešla. Asi se zalekla práce, která je kolem velkého domu stále třeba. Děti nestačily přijít, zůstal jsem sám. Jsem domácí kutil, zrekonstruoval jsem částečně dům a pak přišlo velké zklamání. Řekl jsem si a dost, půjdu štěstí vstříc!

Obracím se na Řádky důvěry a budu čekat, zda mi odpoví nějaká dívka podobného osudu, která by chtěla žít na vesnici. Nemusí mít vůbec nic, jen srdce na dlani!

Dan, východní Čechy

Věřím, že se chuť do života vrátí
Byla bych moc ráda, kdybych našla pomoc v Řádcích důvěry pro svoji kamarádku, které se rozpadlo manželství, nechtěla tomu uvěřit, ale bohužel manžel ji několikrát podváděl, až už to muselo skončit rozvodem, aby se mohl přestěhovat ke své milence. To ponížení a lží co prožívala u soudu jÍ málem zničilo zdraví, proti lžím a pomluvám je člověk bezmocný.
Potřebuje oporu a opět najít sebejistotu, že není taková neschopná, jakou z ní dělal její muž. Nebyla ani schopna se hájit, a tak mlčela, aby už bylo všechno za ní.

Je jí 45 let, má ráda přírodu, zahrádku, zvířata a rodina je to jediné, co má. Další zklamání by ji zničilo. Věřím, že se jÍ vrátí ještě chuť do života.

čtenářka z Pardubic

Najdeme přítele i tátu?
I já patřím mezi ženy, které potkal stejný osud a manželství se nám rozpadlo. Zůstala jsem s dvěma dětmi sama. Ráda bych poznala muže, kterému by nevadily děti a byl by nám oporou. Nejraději bych poznala nekuřáka, který neholduje alkoholu.

Je mi 34 let, mám děti 11 a 8 let. Bydlíme na vesnici, máme rádi přírodu, zahrádku a domácí práce. Jsem klidné povahy. Ráda odpovím na každý dopis.

Gábina, Svitavsko

Kéž by můj vnuk nezůstal sám
Obsah v Řádcích důvěry mně dodal odvahu obrátit se na vás s prosbou o otisknutí mého problému. Nejstarší ze šesti vnuků je stále sám, i když se mu blíží 40 roků. Ráda bych, aby i on našel ženu svého života.

Před 10 lety se seznámil s maminkou ročního dítěte a byl šťastný, jenže po čase zazvonil telefon-snad otec dítěte, a byl konec. Dokázala jen říct, nezlob se. Zklamání zapříčinilo, že si neuvědomuje, jak rychle čas běží. To jen já bych ráda, kdyby se ozvala žena podobného osudu
S jedním nebo dvěma dětmi, aby nebyl sám. Třeba by některá ráda žila na vesnici poblíž Chrudimě. Domek se zahradou má, ale to k životu nestačí. Mně už je 85 roků, v tomhle věku člověk už moc radosti nezažije. Smutné je poslouchat mladé, že lepší se mají důchodci a z tisku zase že se dožíváme vysokého věku, čímž ubíráme finance pro ty mladší.

Nejlíp pro nás je informačním prostředkům se vyhýbat. Stejně se tam nikdy nedočteme, že na rychlozbohatlíky budou uvaleny zasloužené daně – spíš na chudáky je potřeba bič – jako se to říkalo za starých časů. Přesto doufám, že vaše noviny pro mě přinesou dobrou zprávu.

babička od Chrudimě

Přátelství a příjemný vztah
Chtěla bych se pokusit touto cestou najít přítele a navázat pěkný a na důvěře založený vztah. Jsem vdova, 67 let, středoškolačka, menší postavy. Žiji ve městě s krásným okolím, které láká k procházkách a výletům. Ráda se toulám přírodou, navštěvuji zajímavá místa, památky. Auto k tomu nepotřebuji, stačí vlak, dobré boty a batoh se svačinou. Ale chybí mi někdo, kdo by šel vedle mne, s kým bych se podělila o příjemné pocity, zážitky a svačinu. Část jsem sama, děti mají své domovy a rodiny, vnuci kamarády, přítelkyně, partnery. Samotářka jinak nejsem. Hodně čtu, poslouchám dobrou hudbu. Mám i jiné zájmy, ale ono tolik nezáleží na tom, koho co baví, kdo umí to či ono. Ve vztahu je podle mne důležitější otevřenost, vlídnost, laskavé slovo a vzájemné pochopení, a to i nedostatků a slabostí. Prožila jsem jeden špatný vztah – to když do mého vlaku života nakrátko nastoupil neodpovědný alkoholik, a jeden pěkný, který ukončila nemoc. Nehledám sponzora s tučným bankovním kontem ani opraváře domácího zařízení, ale slušného, rozumného a pohodového optimistu. Muže pro chvíle všední a sváteční, dny nejen zalité sluncem, ale i deštivé. A nebránila bych se, kdyby v případě vzájemných sympatií vznikl i jiný, bližší vztah.

Lena, východní Čechy