Pětapadesátiletý Chrudimák poprvé „zapumpoval“ paží připravenou k odběru v roce 1972, tehdy si odbýval základní vojenskou službu ve Staré Boleslavi. „Darování krve pro mne v těch časech znamenalo jeden den bez jakýchkoliv služeb, což jsem bral jako vítaný bonus,“ usmívá se Šimon.

V pravidelném dárcovství muž pokračoval i po návratu z vojny. „Byl jsem sportovec, člen chrudimského házenkářského týmu. Také ostatní členové oddílu chodili darovat krev pravidelně, byla to jakási oddílová tradice. Zároveň jsem tehdy pracoval jako svářeč v bývalé chrudimské Transportě. K odběrům krve jsem chodil vždycky v pátek, takže jsem ten den už nemusel do práce a měl jsem vlastně každého čtvrt roku jeden prodloužený víkend navíc. Přitom mi dárcovství nikdy nezpůsobilo sebemenší zdravotní potíže,“ pochvaluje si muž, který obdržel zlatého Janského plaketu za čtyřicet provedených odběrů už před osmnácti lety. Kvůli úlevám v práci se ale Šimon pravidelným dárcem nestal, svými slovy jen skromně zlehčuje svoji obětavost.

Šimon si je však dobře vědom toho, že bez lidí jako je on by se zdravotníci a jejich pacienti nikde na světě neobešli. „Moje krevní skupina je navíc poměrně vzácná, mám totiž ‚nulku‘ s negativním RH faktorem. Jsem tak vlastně univerzálním dárcem pro všechny potřebné, sám ale mohu v případě nouze přijmout právě jen krev uvedené skupiny,“ vysvětluje Šimon. „Stejnou krev má také můj bratr Karel, i on už absolvoval několik desítek krevních odběrů,“ dodává Šimon. Bezmála čtyřicetiletá zkušenost dovoluje muži srovnávat. Podle jeho slov se přístup k dárcům krve dále zlepšuje.Chrudim/ Podle stonásobného dárce krve Miroslava Šimona se proti minulosti výrazně zkrátila doba, kterou dárce stráví na transfúzní stanici.

„Zdvojnásobil se počet současně obsluhovaných dárců. Vlastní odběr trvá jen několik minut, takže to mám vždycky rychle za sebou,“ říká Šimon. Podle jeho slov je důležité také uznání, které společnost dárcům projevuje. „Jsou tu i některé praktické výhody. Jako držitel zlatého Janského plakety mohu například jezdit zdarma chrudimskou městskou dopravou. Občerstvení přímo v nemocnici bylo sice před časem zrušeno, potěší ale padesátikorunová stravenka, kterou můžu zaplatit v obchodě či v některé z restaurací,“ dodává Šimon.

Možná i to jsou důvody, proč lidé v celém regionu dárcovství neodmítají. Jejich aktivitu teď podpořila i akce s názvem: „Než odjedete na dovolenou, darujte krev.“ Ta probíhala od začátku června v celém Pardubickém kraji, kde byly na mnoha místech vyvěšeny plakáty, které na ni upozorňovaly. „V pořadí čtvrtá akce do nemocnic přivedla asi největší počet lidí. Darovat krev chodí nejen ti, kteří chodili už dříve, ale i mnoho nových dárců, z čehož máme největší radost. Například v Chrudimi přišlo darovat krev hned několik jednotek hasičů,“ řekl autor projektu, krajský manažer KDU-ČSL, Tomáš Zdechovský.