„Přijeli za mnou potomci rodiny až z Jizerských hor. Navštívila jsem dceru ve článku zmiňovaného Josefa Orského a získala jsem cenné informace, fotografie a dokumenty v podobě dopisů z vězení a z Terezína," říká Alžběta Langová.
Smrt i rozvod
„Kontakt s příbuznými znamenal nejen velký přínos pro bádání a doplnění informací. Také rodiny byly potěšeny zájmem o jejich příběh, který byl po celá desetiletí zapomenut a přehlížen," pokračuje Alžběta Langová.
Badatelka získala kontakty například na potomky rodiny Agulárových. Manžel Josefíny Agulárové Richard v červnu 1939 spáchal sebevraždu oběšením, aby tak chránil rodinu. Žid byl totiž jen on, manželka nikoliv.
Kontaktovat se podařilo i dceru Josefa Orského. Tento Žid, jmenující se dříve Ornstein, žil rovněž ve smíšeném manželství. Se ženou se formálně rozvedl, aby rodinu ochránil. Do transportu tedy šel pouze on sám.
Pátrání nekončí
Ozvali se i potomci Olgy Říhové a Idy Nermuťové. Příběhy jejich rodin, které tragicky zasáhla nacistická zvůle, přiblíží výstava, která se bude konat v Muzeu barokních soch od letošního 3. prosince do svátku Tří králů.
„Děkujeme všem, kteří přispěli informací k nalezení kontaktu a budeme vděční i dalším, kteří se nám ohlásí. Stále nám chybějí informace o Anně Jonášové, Fuchsových, Pickových, Roubíčkových nebo o Anně Pelikánové. Nově bychom chtěli požádat o kontakt na rodinu Jany Skallové Šonské," vyzývá veřejnost badatelka.
Jana Skallová (ročník 1910) byla starší sestrou později známé herečky Jany Šedové (vlastním jménem Gertrudy Skallové-Popperové), která se v Chrudimi narodila, studovala tu a přežila Terezín. Její rodiče v lágrech zahynuli. Sestře Janě se zřejmě transporty vyhnuly, protože byla již v roce 1938 provdána, jmenovala se Šonská a manžel JUDr. Jan Jiří Šonský byl nežidovského původu. „Víme o ní jen tolik, že se jí 3. 12. 1938 narodil syn Jan. Její manžel se živil jako kandidát notářství, bydleli v Svěchynově ulici v Chrudimi. Její další osudy, ani osudy jejích potomků, se nepodařilo vypátrat," dodává Alžběta Langová.
Dluhy včerejška
Vzpomínky, které chrudimský archiv díky čtenářům získává, pomáhají doplnit obraz minulosti, který byl záměrně vymazán. „Započali v tom nacisté, kteří chtěli vymazat z mapy světa židovské etnikum, a pokračoval komunistický režim, který o obětech rasové perzekuce mlčel. Je třeba, abychom si tyto události připomínali a zaznamenávali je. Ubývá totiž přímých svědků hrůz 2. světové války a stále zvedají hlavu různé nesnášenlivé antisemitsky či jinak xenofobní skupiny, v nejhorší podobě popírající i samotný fakt holocaustu. Je to náš společný dluh vůči těm, kteří pro lidskou nevšímavost a ustupování zlu umírali v plynových komorách a na popravištích," uzavírá Alžběta Langová.