Již poněkolikáté hostilo pardubické Pernštýnské náměstí slavnostní nástup vojáků, kteří se vrátili do vlasti ze zahraničních misí. Nejinak tomu bylo i tento pátek, kdy zde nastoupilo třiaosmdesát mužů a žen, kteří sloužili v Bosně a Hercegovině a také v Afghánistánu.

Mezi vojáky navrativšími se z Afghánistánu byl i chirurg – traumatolog Ivo Žvák (na snímku), který se vrátil z úctyhodné páté zahraniční mise. Životy zachraňoval již čtyřikrát právě v Afghánistánu a jednou také v Iráku. Při své poslední misi sloužil spolu s francouzskými kolegy na kábulské vojenské základně.

Vojáci i civilisté

„Zajišťovali jsme chirurgickou péči pro vojska ISAF, pro afghánskou národní armádu, afghánskou policii a také pro vybrané civilisty,“ popsal své působení Ivo Žvák.

V případě civilistů se jednalo o civilní obyvatelstvo například z okolí vojenské základny, civilní pracovníky, kteří se podíleli na práci vojsk ISAF nebo byli při akcích vojsk ISAF zraněni.

„Naše nemocnice byla umístěna na letišti v Kábulu, kde je vybudována francouzská nemocnice a v ní jsme působili jako součást francouzského lékařského týmu. Spolu s námi tam ale byli i lékaři z dalších zemí. Kdybych měl srovnat vybavení polní nemocnice naší armády a francouzské, je určitě na srovnatelné úrovni. Dalo by se říci, že tam mají vybudované stejné zázemí jako u nás krajské nebo fakultní nemocnice. Alespoň co se lékařského vybavení týče,“ nechal se slyšet chirurg – traumatolog.

Na nedostatek práce si on ani jeho kolegové ve francozské nemocnici nemohli stěžovat. I když o konkrétních případech lékař příliš podrobně hovořit nemohl.

Přes sto operací

„Kolik pacientů denně jsme ošetřili? To se dá těžko říci. Spíše bych uvedl, že za sebou máme s kolegy přes sto operačních výkonů a že na operačním sále jsme byli prakticky každý den. K tomu jsme měli ambulance,“ pravil.

„Typická zranění v Afghánistánu, se kterými jsme přišli do styku, byla nejčastěji způsobena buď střelnou zbraní, nebo minou, to jest střepinová. Oproti domácímu prostředí byl v Afghánistánu největším rozdílem hromadný příjem zraněných. To se v civilní v službě v královéhradecké fakultní nemocnici, kde pracuji, příliš nezažije. Právě takových hromadných příjmů jsme v Afghánistánu zažili asi pět,“ uzavřel Ivo Žvák.