Vicepremiér Jan Hamáček z ČSSD byl expresivnější, když postoj opozice přirovnal k šílenství. „Lžeme si do kapsy, že zrušením nouzového stavu problém zmizí,“ uvedl.

Babišova paralelní realita

To ovšem nikdo netvrdí. Čtyři hejtmani za ODS dokonce naléhavě vyzvali vládu a opozici, aby našli shodu. Na jejich bedra by totiž spadla největší tíha za zvládnutí epidemie poté, co by opozice odmítla šestou žádost vlády o prodloužení stavu nouze.

Vláda ovšem nepochopila, že problémem není legislativní rámec, v němž se pohybujeme s letní přestávkou 200 dní. Skutečným jádrem pudla je, jak ministři tento mimořádný nástroj využívají. A stále stoupající čísla nakažených i mrtvých dokazují, že špatně.

Nevládní politická scéna jim vyčítá, že ani kaskáda zákazů a omezení nevede ke kýženému cíli. Místo aby premiér a jeho náměstci trpělivě jednali s předsedy parlamentních stran, šmahem odmítají jejich návrhy.

Tři okresy, nebo celá země?

Podle Andreje Babiše jde jen o obecné teze, které s reálným exekutivním procesem nemají nic společného. Je přitom nepochopitelné, že vláda doteď nenašla cestu, jak vrátit děti do škol, když ve všech ostatních vyspělých zemích to jde.

Jan Hamáček má pravdu. Už nejde o hledání východiska z covidového srabu. Jde o předvolební boj. A to je smutek.