Co s tím?

Sněžka je nejvíc vidět, protože je nejvyšší. Podobné přírodní „Václaváky“ jsou však v každém kraji. Místa, která jsou legendární, slavná, dobře propagovaná. A přitahují víc lidí, než kolik se jich tam vejde.

Ukázňování a oplocování návštěvníků, které předvádějí ochránci přírody na vrcholu Krkonoš, může, řekněme, ulevit vzácným rostlinkám. Nebudou tolik pošlapány. Každý však cítí, že to řešení není, už proto, že sítě jsou natolik ohyzdné, že z nich možná i ty rostlinky samou hrůzou zvadnou.

I „podezřelí z covidu“ mohou volit. To je dobře

Debata, zda se to s ochranou zeleně na úkor lidí nepřehání, má smysl. Zvlášť, když kousek pod horou ničí jiné kytičky těžké bagry, které prý odstraňují „nepůvodní materiál, který je příliš zásaditý“. Tady by však nepomohlo, ani kdyby byli ochránci o něco lidštější. Turistů je prostě moc.

Řešení je jednoduché. Na Sněžku a jiná podobně zatížená místa mají být zavedeny časové vstupenky. Cena nemá být přemrštěná ani zanedbatelná. Výtěžek má být použit na ochranu a rozvoj přírody. Stačí překonat předsudek, že příroda je „pro všechny“. Takhle totiž není vlastně pro nikoho. Lidi, kteří se tam vydají, vidí zas jen jiné lidi.