Po středečním představení energetického úsporného tarifu si ministři možná mysleli, že si konečně vydechnou. Na stůl vyložili karty,z nichž lze vyčíst, že celková pomoc občanům bude činit 177 miliard a díky slevám za elektřinu každá domácnost ušetří v průměru patnáct tisíc korun. Chystá se také úprava normativuu příspěvku na bydlení, další valorizace penzí a válečná daň. Potlesk se ovšem nedostavil.

Opozice tvrdí, že je to pořád málo, pozdě a neúčelně. Pravicoví ekonomové bědují, že pomoc není adresná, levicoví experti volají po zastropování cen energií. Právě tímto směrem by se měl Petr Fiala jako premiér předsedající země Rady EU vydat. Všem by nejvíc prospělo celoevropské řešení, které by přineslo společné nákupy a fixaci cen elektřiny a plynu.

Kateřina Perknerová
Není atentát jako atentát

Posun by v tom mohlo přinést pondělní setkání Petra Fialy a německého kancléře Scholze. Jenže mezitím se uskuteční mimořádná schůze sněmovny, kterou hnutí ANO a SPD využije k tepání vládních kroků. Na mušce bude mít i instalaci Petra Mlejnka do ředitelského křesla civilní rozvědky. Včera musel tuto volbu opětovně vysvětlovat ministr vnitra Vít Rakušan. Tentokrát členům bezpečnostního sněmovního výboru. Úplně zbytečná aféra, pro Rakušanův STAN ovšem zdrcující.

A to nemluvím o stoupající ceně potravin, ačkoliv před měsícem ministr zemědělství Zdeněk Nekula Deníku tvrdil, že budou určitě klesat, protože obilí zlevňuje. Skoro to vypadá, že než se Andrej Babiš rozhodne ohledně prezidentské kandidatury, bude pro něj volné premiérské křeslo. Dopustí to Petr Fiala?