Nadešel poslední den roku a já jsem neklidný a mám náladu pod psa. Asi jsem neměl číst článek o Japonci, který si šel za svým snema stal se kólií. Možná podstoupil i vořechotomii, říkám si, a začínám mít strach z půlnočních petard. Co když v panice uteču z domova, zbloudím a ani pes už po mně neštěkne? Raději tomu předejdu s mazlíčkovským rádcem.

Předně se tedy půjdu vyvenčit. Ovšem nepřeženu to, abych si neucaprtal tlapky. Pak začnu se zklidňováním. Ale musím opatrně, jinak bych se mohl v cukuletu zklidnit, jak zákon káže. Pro ten případ je třeba včas zkontrolovat, jak jsem na tom s podestýlkou a záchůdkem.

Potom si vyberu místo, kde se schoulím a kde se budu cítit v bezpečí. Gauč, jak jinak. Taky by se mi hodil obojek s uklidňujícími feromony. Ani by nemusely být mateřské, stačil by i odpařovač na topení s pižmem mé ženy. Ale mám smůlu, žena paří na horách se „supr bábama“, kde se ohňostrojů nelekají a kde o pižmo a zábavu jistě není nouze.

David Nesnídal
Pěna dní: Světu vnitřní mír!

Alespoň se tedy obklopím dostatkem hraček, zavřu okna, dveře a zatáhnu záclony i závěsy. Pak si pustím něco v televizi, možná jen na notebooku, pokud nenajdu kabel. Myslím, že se tak spolehlivě upokojím, jen se nesmím přehnaně utěšovat ani okřikovat, protože to by mohlo můj stres naopak zhoršit. Měl bych mít na paměti, že bych neměl neklid zahánět přejídáním a přemírným pitím, abych trvale neskončil na záchůdku.

S prvními večerními petardami by nervům prospělo sedativum, ale snad bude stačit, když zapnu opravdovou televizi, kde bude pan Menšík vyprávět o vománkovém vínu, pan Sovák předvede ptáky a pan Hanzlík s paní Švorcovou se tomu budou smát jako blázni.

A třeba při tom televizním silvestrovském programu já, němá tvář, poznám, že umím oněmět ještě víc, a ještě před půlnocí se pokojně odevzdám náruči spánku a nechám se jí přenést přes práh nového roku.