Už v okamžiku schválení rozpočtu jsem říkala, že koaliční poslanci prosadili jen cár papíru, protože se rozpočet neobejde bez zásadní novelizace. Přestože ministr Stanjura a jeho vládní kolegové dlouhou dobu opakovali, že to není pravda a novela nutná nebude, dnes už je i jim jasné, že jsem měla pravdu.

Ono to z mé strany ani nebylo kdo ví jaké věštění, ale návrh, který nereflektoval důsledky ruské agrese na Ukrajině, ale i řadu dalších vlivů, byl jednoduše naprosto nepoužitelný. Spíše jsem se divila, že ministr Stanjura s takovým dokumentem vůbec před Sněmovnu předstoupil. Ostatně, státní rozpočet je přijímán jako zákon a zákony mají být dodržovány, ale taktéž formulovány v podobě, ve které mohou být dodržovány. V nedělních Otázkách Václava Moravce sám ministr připustil, že aktuálně platný rozpočet se o téměř 50 miliard liší od skutečného stavu. Jeho plánovanou výši však nechtěl prozradit. Důvod? Žádný rozumný mě nenapadá, protože ani neexistuje.

Alena Schillerová
Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO a stínová ministryně financí

Ministr by nikdy neměl před občany, ani před Poslaneckou sněmovnou (které se zodpovídá), výši plánovaného schodku tajit. Mluvíme tady o veřejných financích a každý má právo vědět, kam je chce koalice směřovat. Jeho zaryté mlčení má pak jediné vysvětlení. Zbyněk Stanjura prostě výsledek nezná.

Dřív nebo později bude ale muset to číslo zveřejnit a společně s ním i přiznat, že schodky naší vlády byly skutečně vynuceny zdravotnickou krizí. Jeho neustálá mantra, že finance jsou v rozkladu, se mu také sype. Vždyť i profesora Kolumbijské univerzity v New Yorku profesor Švejnar nebo bývalý člen Národní rozpočtové rady a respektovaný ekonom profesor Hindls říkají, že to není pravda. Fakta. Za období, kdy mělo ANO pod kontrolou resort MF ČR se snížilo veřejné zadlužení v poměru k HDP. České republika je stále jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie. Přebytkový státní rozpočet dosáhl Andrej Babiš jako ministr financí, dosáhla jsem ho i já jako ministryně financí. Poslední rok, před vypuknutím zdravotnické krize měla Česká republika saldo státního rozpočtu ve výši necelých 30 miliard.

Také bude muset přiznat, že jeho sliby o téměř okamžité konsolidaci byly prostě jen nerealizovatelné předvolební fráze. A válka na Ukrajině mu opravdu nebude argumentem. Vždyť na to, že rozpočet nebude životaschopný, jsem upozorňovala od prvního čtení, které proběhlo ještě před invazí.

Rozhovor s Danuší Nerudovou rektorkou Mendelovy univerzity Brno
Na rovných příležitostech je třeba zapracovat

Co mě ale děsí ještě víc, je, že do dalších let nemá ministr vypracovanou žádnou strategii. To, co říkal například v Otázkách Václava Moravce, se totiž naprosto zásadně liší od oficiálních čísel Ministerstva financí. Střednědobý výhled pro rok 2023 a 2024, který si dokonce sám ministr nechal schválit na vládě totiž počítá s výší zadlužení zhruba 300 miliard za každý rok. Ale v Otázkách Václava Moravce začal z ničeho nic ministr Stanjura zase tvrdit, že schodky v těchto letech vlastně budou pod úrovní 280 mld. Kč. Tak co je pravda? Zbyněk Stanjura dál předvádí ten svůj festival demagogie. Nejdříve smotá čísla dohromady a pak to celé korunuje klasickou dezinformací a lží, že za naší vlády by byl schodek 600 miliard. A to jen proto, aby opět odvedl pozornost od své nekompetentnosti. Mě by ale zajímalo, kde se vzal ten rozdíl mezi údaji ministra a tím, co si nechal schválit na vládě. Nebo pan ministr předložil něco, co nečetl? Nebo si neumí sehnat data od úředníků? Mám však tušení, že pravda je spíše taková, že si je jen přibarvuje na růžovo, stejně jako to udělal v návrhu rozpočtu na letošní rok.

Zdroj: DeníkAle je tu ještě jedna varianta - ministr absolutně neví, co se na ministerstvu děje a nerozumí tomu. To vlastně i sám potvrdil, když v jednom z rozhovorů řekl, že tato čísla jsou vlastně k ničemu, protože jde jen „o zesumírované požadavky správců kapitol“. Ať se pan ministr nezlobí, ale to je nesmysl. Více pravdivé bude tvrzení, že už se zřejmě definitivně přestěhoval do své regionální kanceláře a na ministerstvu netráví ani ty 3 dny v týdnu, jak u něj bývalo dříve zvykem.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.