To jméno něco říká i po dvou staletích, a to i lidem, kteří nejsou historici. Tadeusz Kosciuszko je symbolem bojovníka za svobodu, generála dvou osvobozeneckých válek. Ta za nezávislost USA byla vítězná. Proti ruské anexi Polska nikoli.

Kosciuszko byl vůdcem polského povstání, které se v roce 1794 pokusilo zastavit ruskou intervenci a udržet svobody polské květnové ústavy 1791, po ústavě americké druhé demokratické ústavy na světě. Byl nadšeně vítán v západní Evropě, především ve Francii, ale pro svůj odpor proti Rusům získal jen malou materiální podporu.

Kosciuszko sice dokázal ještě vyhrát slavnou bitvu u Raclawic, o níž dodnes vypráví ve Wroclawi umístěné Raclawické panorama. Jeden z největších obrazů světa, na který se dodnes každý rok jezdí dívat statisíce Poláků i cizinců. Jenže po Raclawicích přišly další bitvy. Kosciuszko nakonec skončil v ruském zajetí a poté v emigraci. Polsko s výjimkou pár let napoleonských válek zmizelo z map, z větší části pohlceno Ruskem.

Luboš Palata
Ukrajinský pacient, se kterým si Unie už plánuje sňatek

Na legendárního polského generála jsem si vzpomněl ve čtvrtek, když jsem viděl frenetické nadšení, které vyvolal Volodymyr Zelenskyj v Evropském parlamentu. Když jsem slyšel aplaudovat šestadvacet evropských premiérů a prezidentů (Viktor Orbán netleskal) při Zelenského příchodu na společnou fotografii účastníků summitu EU.

A i já sám jsem byl Zelenským okouzlen, když jsem ho mohl přes půl hodiny sledovat z druhé řady tiskového střediska Evropské rady, kde vystoupil s mateřskou předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a „evropským prezidentem“ Charlesem Michelem. Zazněla velká slova o tom, že Evropská unie je Ukrajina a Ukrajina je EU, byl tam vtipný skeč v angličtině, kdy Zelenskyj zavtipkoval, že Ukrajina nechce znát rok vstupu do Unie, ale prostě by chtěla vstoupit „tento rok“.

Beze zbraní vyhrát nejde

I k vám, českým občanům, zněla od Zelenského v ukrajinštině nefalšovaná slova velkých díků za pomoc, kterou jste poskytli ukrajinským válečným uprchlíkům, i za další pomoc, kterou vy i celá Evropská unie dáváte Ukrajině.

Ukrajinští novináři dostali šanci klást většinu otázek tiskové konference. V jejich dotazech se mísil s radostí i smutek a obavy. Z toho, zda všechna ta pomoc od EU a Západu jako celku bude dost na to, aby čtyřicetimilionová Ukrajina mohla porazit 140 milionové Rusko. A dotazy na to, co konkrétního v podobě zbraní si Zelenskyj ze své cesty do Londýna, Paříže a Bruselu odváží do Kyjeva.

I když i tady Zelenskyj děkoval a ohledně zbraní kvůli vojenským ohledům mlžil, bude mi dlouho znít v uších jeho ukrajinsky pronesená věta: „Nemohu se přece vrátit s prázdnou.“

Luboš Palata
Slovenské loučení Zemana bylo důstojné. Zopakujme to

Ve chvíli, kdy se Zelenskyj vracel z Bruselu do Kyjeva, začala nová, obří ruská ofenziva, při níž má agresor nasadit 1400 tanků a dvě stě tisíc vojáků nově vytvořených jednotek. V pátek ráno opět mířilo na ukrajinská města skoro sto ruských raket a sebevražedných dronů. To všechno ve chvíli, kdy jsou na Ukrajině jen první kusy západních tanků, desítky kusů samohybných děl a o dodávkách stíhaček nechce Západ slyšet. Ukrajina, Zelenskyj, mají naše sympatie. Jenže potřebují naše zbraně.

Jinak Ukrajina válku s ruským agresorem prostě nevyhraje.