Podívejte se dovnitř obytné dodávky Lukáše Černého:

| Video: Youtube

Lukáš Černý z Liberce se často pohybuje mimo domov. Věnuje se totiž lezení po skalách a živí ho slackline (zkráceně také „lajna“); tedy balancování, chození a skákání na speciálním popruhu. K cestování používal dodávky už dříve, ale přál si mít přeci jen o něco větší komfort.

„Mít možnost vyspat se pohodlně i na cestách je k nezaplacení. Toto je má třetí dodávka, v předchozích jsem byl rád za matraci nebo karimatku. Přestavba mi však u nich nedávala smysl, protože šlo o staré a hodně ojeté vozy,“ říká Lukáš Černý.

Výběr auta byl oříšek

Do plnění svého snu se pustil během pandemie covidu-19, kdy zakoupil dodávku vhodnou k přestavbě. „Ta doba byla zlá a ojetých aut začal být nedostatek. Cena byla vyšroubovaná nahoru. No, myslím, že jsem trošku přeplatil. I přesto jsem rád, že jsem dodávku koupil,“ vysvětluje mladý dobrodruh.

Výrobci označují délku dodávek L1 až L4, výšku zase H1 až H3. „Moje je L3, což je druhá nejdelší, a H2 neboli druhá nejvyšší. Původně jsem chtěl menší, ale nakonec jsem rád, že jsem koupil právě tuto. Ve výběru samotného auta a motorizace je strašný guláš,“ kroutí hlavou Lukáš Černý.

Autům podle svých slov vůbec nerozumí, takže se orientoval podle toho, co se kde dočetl a co mu kdo poradil. „Názory se velmi rozcházejí. Jeden člověk mi vysvětloval, že daný motor je nejlepší, druhý zase, že je to nejhorší motorizace na světě. Byl jsem z toho dost nešťastný. Nakonec jsem vybral Fiat Ducato s dieselem 2.3,“ vzpomíná sportovec na peripetie při koupi dodávky.

close Zakoupený vůz Fiat Ducato. info Zdroj: Se svolením Lukáše Černého zoom_in Zakoupený vůz Fiat Ducato.

Přestavbu zvládl i bez zkušeností

Když se Lukáš Černý dnes ohlédne zpět na začátek práce na vestavbě, musí se prý smát. „Strašně moc věcí mi nyní přijde automatických. Tehdy jsem ale nevěděl vůbec nic. Dokonce jsem teprve zjišťoval, jaké existuje nářadí," přiznává dobrodruh s tím, že to pro něj byla velká škoda. Kdyby se totiž nemusel učit všechno od píky, ušetřil by spoustu času.

„Nejprve jsem zkrátka musel investovat do toho, abych se něco naučil a udělal si plány. Když jsem v tom autě stál a přemýšlel, co budu dělat jako první, cítil jsem hroznou paralýzu. Vůbec jsem netušil, kde začít,“ krčí rameny mladý muž.

Lukáš Černý i celá jeho rodina totiž pocházejí z Prahy. K manuálním prácím tak údajně neměl žádný vztah. „Jedinou oporou mi byly zkušenosti ze skautu. Tam jsme občas pracovali se dřevem a něco vyřezávali,“ směje se.

A tak se jeho mentorem stala internetová videa. „Díval jsem na lidi, kteří taky předělávali dodávku, a snažil se něco pochytit. Začátek byl opravdu nejsložitější. Nepracuji ani v grafických programech, takže jsem si svoji představu načmáral na papír a šlo se na věc,“ dodává Lukáš Černý.

Jako první nechal udělat okna

Dodávka měla kabinu a předělovací přepážku. V nákladovém prostoru úplně chyběla okna. „To byla první věc, kterou jsem nechal předělat. Věděl jsem, že chci mít velkorysý obytňák. Líbí se mi, když není člověk odříznutý od venkovního prostoru.

Oken nechal udělat rovnou šest. „Čtyři do stěn a dvě do střechy. Vyšlo to zhruba na 30 000 korun, což není tak mnoho,“ pochvaluje si Lukáš Černý.


Nahrává se anketa ...

Hned poté se pustil do ošetřování vozu proti korozi. „Tam jsem dostal nejhorší možný nápad. Chtěl jsem rozdělat celou podlahu, abych se dostal až dolů na karoserii. Vzalo mi to hodně času a síly,“ poukazuje sportovec na špatné rozhodnutí.

Nakonec se to totiž stejně nepodařilo. „Podlaha, což jsem zjistil později, je totiž přilepená nejen po krajích, ale také zespodu. Třetinu jsem odštípal, abych se podíval, že je tam všechno v pořádku. Byla to zbytečná práce,“ dodává Lukáš Černý.

Izolace z kaučuku a hliníkové fólie

Hned po uvedení podlahy do původního stavu se pustil do izolace stěn a stropu. „Auto jsem zaizoloval relativně hodně, protože je černé. Plánoval jsem, že v něm budu fungovat hlavně v létě. Nehodlám ho používat na dlouhé zimní cestování,“ vysvětluje své rozhodnutí dobrodruh.

Na stěny dal materiál složený z kaučuku a hliníkové fólie. „Je nehořlavý, a to pro mě bylo důležité,“ doplňuje Lukáš Černý s tím, že izolaci na podlaze i na stěnách uzavřel překližkou. Říká, že se s ní krásně pracuje, ale že nevýhodou proti OSB desce je vyšší cena.

close Izolování dodávky. info Zdroj: Se svolením Lukáše Černého zoom_in Izolování dodávky.

Pracovní prostor jako dominanta

Obytný vůz vzadu disponuje úložným prostorem pod postelí. „Udělal jsem si tam pojezdy, a proto s ním mohu vyjet až ven. To je velmi praktické. Postel je orientovaná na šířku, což zcela postačí,“ popisuje Lukáš Černý.

V dodávce nechybí ani kuchyňská linka, největší dominantou je ale pracovní prostor. „Kromě slackliningu mě baví a živí také natáčení videa. Velký pracovní stůl s externím monitorem mi tu možnost dává,“ nastiňuje mladý muž.

Původně byl v kabině kromě sedačky řidiče také dvousedák pro pasažéry. „Dal jsem místo něho singl sedačku (sedačka pro jednoho; pozn. red.). Jak řidičovu, tak i spolujezdcovu jsem přichytil na otočné konzole. Můžeme tak využít celý prostor a propojení kabiny s obytnou vestavbou,“ usmívá se Lukáš Černý.

Sehnat single sedačku je podle něj velkým problémem. Poptávka je obrovská, nabídka mizivá. Dvojsedačku prý stěží prodal za 2000 korun, kdežto jednoduché sedadlo koupil až po dlouhém hledání a v dezolátním stavu za zhruba 20 000 korun.

Solární panel přes celou střechu

„V autě máme samozřejmě nádrž na 90 litrů vody, čerpadlo a rozvody do vodovodní baterie a sprchy vzadu. Je tam udělaná také příprava na bojler, ale myslím, že to nikdy nevyužiji. Jako hlavní zdroj elektřiny používám velký solární panel, který si vzal pomalu celou střechu dodávky. Je propojený s lithiovou baterií, druhou možností dobíjení je alternátor,“ vysvětluje Lukáš Černý.

Sám prý dělal zhruba 90 procent všech prací. U těch zbývajících mu pomáhali kamarádi. „Hodiny práce jsem někdy v polovině přestal počítat. Od doby, kdy jsem auto koupil až do zprovoznění mi to zabralo asi dva roky,“ vypočítává sportovec.

close Interiér vestavby. info Zdroj: Se svolením Lukáše Černého zoom_in Interiér vestavby.

„Když jsem koupil vůz, musel jsem našetřit na vestavbu. Jen ta si pak vzala zhruba rok práce. Auto mě vyšlo bezmála na 300 tisíc korun a přestavba na dalších 400 tisíc,“ říká dobrodruh.

V částce je přitom prý započítané kompletně všechno. „Včetně hliníkových disků. Těmi jsem jako správná blondýna začal. Prostě jsem je chtěl. Je to možná zcela zbytečný výdaj, ale jsem moc rád, že jsem si je koupil. Dnes bych to tak udělal taky. Auto dělají kola,“ vtipkuje Lukáš Černý.

Zaujal vás článek? Přečtěte si i další v nabídce níže. Jsou plné kutilských tipů.