V prvních ročnících základní školy bylo ještě na konci šedesátých let zakázáno používat propisky. Žáci museli psát inkoustovým perem, aby si nezkazili krasopis. Kaňka (kdo dnes ví, co to je kaňka?) byla postrachem. Plnicí pera a krasopis čas převálcoval. Bude to se zákazem mobilů podobné? Nebo mají ti, kdo je ve škole zakazují, kus pravdy? Čunek ostatně není žádným pionýrem. Řada ředitelů škol ukotvuje omezení mobilních telefonů ve školním řádu.
Na to, zda závislost na mobilech skutečně přispívá k depresím dětí a dospívajících, je dosud málo dat. Některé studie na to však poukazují a Jiří Čunek se na ně odvolává. „To, že používání mobilních telefonů dětem škodí, opakovaně potvrzují nejrůznější studie. Dokonce díky nim víme, že čtyřicet procent dětí má psychické problémy, k nimž významně přispívá nadměrné používání mobilů,“ říká. A je tedy potřeba uložit školákům jakýsi detox.
Jiní lidé, včetně řady vsetínských rodičů, ale plošný zákaz odsuzují. „Zákaz problém nevyřeší, jen vytlačí mimo školu. Nikde není záruka, že se děti mimo vyučování budou chovat lépe,“ míní Denisa Halašová, jedna z maminek. „Lidé se prostě musí s technikou, která nabízí takové možnosti, naučit žít.“
Debata o tom, zda je možné brát školákům telefony, rozděluje veřejnost. Každý názor je zajímavý. Je potřeba zároveň vědět i to, že Jiří Čunek je člověk, který dokáže přitáhnout veřejnou pozornost, aby posloužila jeho cílům. V roce 2006 nechal vystěhovat z centra Vsetína Romy. Vyvolalo to bouřlivou reakci. Místnímu politikovi to však vyneslo křeslo šéfa lidovců. Na základě toho se stal i místopředsedou vlády. V krajských volbách teď kandiduje na hejtmana a mluví se i o tom, že by mohl být zachráncem potápějící se KDU-ČSL.
Nahrává se anketa ...
Otázka, zda smíme odebírat dětem telefony, je však podstatnější než to, kdo ji vyvolal. Pište, prosím, a hlasujte.
Tento článek je součástí projektu Černá a bílá. Následující úterý se vám pokusíme nastínit argumenty pro a proti a za týden přineseme velké shrnutí vašich dopisů a diskusních příspěvků.
K čemu je Černá a bílá
info
Zdroj: Deník
Černá a bílá. Speciál věnovaný tématům, která hýbou společnostíŘíká se nám, že nemáme vidět svět černobíle. Tahle rubrika jako by to popírala. Ale ne, pokud dokážeme vidět zároveň černou i bílou, koukáme barevně.
Názor. Každý máme názor. Máme právo na svobodu názoru. Jenže co to je? „Žid není člověk“ je názor. A je ohavný i trestný. „Cikány do plynu“ je názor, ale také za něj můžete skončit v base. Intuitivně chápeme proč, jenže kde je ta svoboda?
Necháme trestněprávní věci stranou, se shora uvedenými tvrzeními nemá cenu polemizovat. Stejně jako s někým, kdo tvrdí, že očkování proti covidu masově zabíjí, nebo že jsme jím čipováni. Nebo s někým, kdo popírá, že Rusko je agresorem a začalo válku proti Ukrajině a že ta má právo na to, aby získala zpět uloupená území.
Pak jsou pře, které závisí na naší povaze, výchově či znalostech: Jestli je Bůh, nebo ne. Jestli je lepší dovolená u moře, nebo na horách. Jestli je lepší přispět na zvířecí útulek, nebo na bezdomovce, jestli je lepší punk, nebo vídeňská filharmonie, jestli je hezčí čáp, nebo ještěrka. Jestli je déšť hnusný, nebo krásný, jestli je potřeba se vyrovnat s kolonialismem i ve středoevropských podmínkách. Jestli Uber, nebo Bolt, Matuška, či Gott. A tak dále.
A pak jsou spory, kde mají dobré argumenty obě strany. Kdy je zbytečné se hádat. Kdy bychom se měli pochopit navzájem a hledat nejlepší řešení. Třicet let už sleduji a píšu názory, myslím, že se v nich trochu vyznám. V rubrice Černá a bílá shrnuji věcně a logicky argumenty obou stran pře pro vás, čtenáře Deníku.
Prosím, napište nám své názory do diskuze pod článkem, nebo nám pošlete postřehy či příběhy na adresu cernabila@denik.cz. Rádi je zveřejníme.
