Znamenalo to snad jediný pozitivní rys na Editině pohřbu, kterého se zúčastnilo velké množství truchlících, ale i rozzuřených lidí. Město si mohlo vydechnout. Vždyť vrah si oběti nevybíral - chudák Edita, která pár dní před smrtí ještě stihla oslavit 18. narozeniny, měla jen tu smůlu, že byla ve špatnou chvíli na špatném místě… Příští obětí by se tedy mohl stát kdokoli, kdo by vyhovoval deviantovým tužbám.

Po kriminální policii vypovídal Domrád v příštích hodinách a dnech ještě před vyšetřovatelem, v přítomnosti obhájce a státního zástupce. V podstatě totožná byla pachatelova slova i během rekonstrukce, snímané na videozáznam.

Domrád dobře věděl, co s ním dělá alkohol, že se opilý nedokáže ovládnout, že „dělá bordel a věci, které se nemají dělat“. Nicméně pil dál. Jeho problémem byly dívky. Většinou je na zábavách oslovoval už podnapilý, „šel hned na věc“, a tak se mu zoufale nedařilo.

Postupně se u něj začaly projevovat tendence dosáhnout svého násilím. V roce 1993 vyzval jednu dívku k procházce, ve tmě a o samotě ji zfackoval a vysvlékl. Dívka se prý ze strachu nebránila. „Jenom jsem na ni sahal, pořád jsem se bál, že někdo přijde. Nakonec jsem utekl na hřbitov, a tam jsem si to udělal sám.“ V opilosti chtěl znásilnit svou sestru, k souloži v koupelně přemlouval i matku: „Mami, nemohla bys mi podržet?“

Sadistické komponenty začaly v jeho sexuálních představách převažovat. Představoval si překonávání ženina fyzického odporu, snil, jak ji „dobře praští do obličeje“, masturboval s představami, jak on nebo někdo jiný bičuje nahou a uvázanou ženu, která řve bolestí a utrpením. Měl z toho pocit radosti, představy urychlovaly jeho vzrušení i vyvrcholení.

Tři dny před činem se rozhodl, že si na nějaké dívce vymůže násilím sex - i kdyby ji měl zmlátit nebo svázat provazem. Toto rozhodnutí sílilo, byl tou myšlenkou doslova posedlý: „Chtělo to jít ven.“

V den vraždy popíjel pivo a rum. Za tmy přišel domů, vzal kuchyňský nůž a dal si ho za opasek. Pak sebral prádelní šňůru a šel „číhat“. Když kolem 23. hodiny uviděl na příborském náměstí dívku, sledoval ji. V odlehlých končinách u nádraží ji napadl a svázal. Konečně si mohl dělat, co chtěl.

Pokračování příště.

Viktorín Šulc