"…Žádná stopa se nám nepromítla do konkrétního pachatele. Pokud by vrah skutečně prolezl zmiňovaným okýnkem do koupelny, nemohl by to být žádný obr. Uvažovali jsme mimo jiné o Slovákovi Ondreji Rigovi, který v období od června 1990 do března 1992 zavraždil v Mnichově, Amsterodamu a především v Bratislavě osm žen a jednoho chlapce. Jeho modus operandi, včetně rychlého seznamování se ženami, by vraždě Kudláčkových odpovídal. Rozbor DNA ze stopy, zajištěné na místě činu, ho ovšem jako možného pachatele vyloučil.“

 

Slova bývalého kriminalisty se týkala nalezeného spermatu v těle a na oděvu nejmladší z obětí. V úvahu přicházeli také další dva doživotní odsouzenci (psali jsme o nich v našem seriálu) Josef Kot a Michal Kutílek, kteří na svém vražedném „turné“ cca od jedné hodiny ranní dne 2. května 1990 - tedy krátce po klučovských událostech - do jedné hodiny ranní 3. května usmrtili čtyři lidi, z toho doslova umučili dvě mladistvé stopařky, ubodané celkem 57 ranami nožem! Ale všichni vytypovaní, a byly jich zhruba dvě stovky, prošli prověrkou negativně.

 

Jak se říká, naděje umírá poslední. Ona naděje spočívala v bukálních stěrech DNA mezi vyšetřovanými a odsouzenými násilníky. Laicky řečeno, šlo o odebrání vzorku jejich slin pomocí tyčinky s namotanou vatou a následné laboratorní vyhodnocení vzorku.

 

Taky mi přišili vydírání

 

Psal se 4. listopad 2003, na hodinách bylo příslovečných za pět minut dvanáct. V kanceláři šéfa speciálního středočeského policejního týmu POMNÍKY plk. JUDr. Michala Mazánka usedl urostlý chlapík se 187 cm výšky a 86 kg hmotnosti.

 

Jaroslav Gančarčík z Brna, narozený v srpnu 1968, jedenáctkrát trestaný, v současné době vyšetřovaný jihomoravskými kriminalisty mj. pro trestný čin znásilnění, dílem dokonaný, dílem nikoli, celkem na čtyřech ženách. O své předchozí trestné činnosti hovořil Gančarčík svérázně. „Taky mi přišili vydírání, to jsem chtěl jednu ženskou poplácat po prdeli.“ Znal i zdroj svých mnoha problémů: „Víno piju na litry, pivo přes dvacet kousků denně, taky nějakou kořalku.“

 

Kriminalisté měli náskok

 

Podobné rozhovory absolvoval Gančarčík ve svém kriminálnickém životě mnohokrát. Jenomže netušil, že tentokrát bude všechno úplně jinak. Že tentokrát mají detektivové z týmu POMNÍKY proti němu náskok. Dík expertize Kriminalistického ústavu Praha totiž věděli, že DNA dlouhovlasého, hojně tetovaného a nepříliš mluvného muže odpovídá genetickému profilu ze spermatu, zajištěného v těle zavražděné Miroslavy Kudláčkové! Nemohlo jít o omyl, shoda profilů DNA se pohybovala na úrovni absolutní jistoty.

 

Nic z toho si Gančarčík neuvědomoval. Obvinění z vraždy popíral, obec Klučov nezná, nikdy tam nebyl, tím spíš ne poslední dubnovou noc roku 1990. „Není mi jasné, jak by se moje sperma mohlo dostat na místo činu.“ Během dalších výslechů seznal, jakou váhu mají testy DNA v očích soudu, pochopil, co mu hrozí, a tomu přizpůsobil taktiku: „V nějaký vesnici jsem byl, úplně ožralý a vzteklý, že mě průvodčí vyhodil z vlaku. Asi mně hráblo. Mohl jsem mít okno. Nebo jsem si něco přečetl v novinách a spojil to sám se sebou. Ale vůbec jsem tomu nevěřil.“ Zkrátka mlha a zase mlha.

 

Pokračování příště

Viktorín Šulc