Muž velmi dobré pověsti nebyl kriminalistům neznámý. Prášková s ním totiž měla v den vraždy 6. srpna 1996 na pracovišti schůzku. Na tu se však - na rozdíl od Ouholy - už nedostavila. Kolega na ni marně čekal, pak odjel…

Co je pravdy na řečech, že mírný, svým způsobem až slaboch Ouhola dlužil energické Práškové peníze, a ta ho kvůli tomu nemilosrdně uháněla? Dobře připravený výslech přinesl ovoce.

Dne 28. srpna 1996 vstoupil Karel Ouhola do policejní budovy - v časovém horizontu několika příštích let to byly jeho poslední kroky na svobodě! Mužův výslech můžeme rozdělit zhruba na tři části. V té první hovořil Ouhola o svém přátelském vztahu k Práškové, rozhodně vyloučil, že by se pohyboval autem nebo pěšky v okolí Kněží Hory. O nálezu zavražděné ví jen to, co bylo v tisku.

Nemohl jsem dál

Po upozornění, že bezpochyby neřekl vše, doplnil: „Úmyslně jsem zamlčel, že mezi mnou a Práškovou byly problémy finančního charakteru. Ale to neznamená, že jsme se hádali!“

Jenže ani to nebyla pravda a policisté se s tím taky netajili. To už znamenalo pro beztak otřesenou Ouholovu psychiku příliš. Vzápětí se spontánně, s přestávkami vynucenými pláčem, doznal, že Práškovou uškrtil: „Už jsem to prostě neunesl, tak jsem ji chytil pod krkem, zmáčkl ji hrdlo a držel! Nevím, jak dlouho…

Najednou mně prostě vypadla z rukou a svalila se na schody.“ Co bylo příčinou finančních neshod? Ouhola s Placherovou spolupracovali na projektu domácí péče pro staré nebo těžce nemocné pacienty, kterým se ucházeli o ministerský grant. Uspěli, jenomže získaná částka zdaleka nebyla tak vysoká, jak si představovali.

Prášková ovšem dlužila 43 000 korun, které si půjčila na studijní cestu do Anglie, kde navštívila tamní zdravotní ústavy. Když bylo jasné, že grant půjčku nepokryje, přiměla Prášková Ouholu ke slibu, že dluh za ni uhradí. Slaboch slíbil nesplnitelné - a začalo mu peklo!

Kolegyně ho začala tvrdě nahánět, štvanice pod heslem „Je to tvůj dluh, tak se starej!“ přestala být pro Ouholu psychicky únosná: „Já už jsem nemohl dál, hrozil mi rozpad manželství, nespal jsem… Bál jsem se každého příštího dne!“

Pokračování příště.

Viktorín Šulc