O čtrnáct dní později, tedy 19. listopadu 2003, sám požádal o výslech: „Někdy na jaře 1990 jsem chlastal v Praze, bylo to asi toho 30. dubna, jel jsem vlakem, průvodčí mě vyhodil v nějaké vesnici. Asi jsem byl vzteklý, nebo mně zase hráblo, díval jsem se, kde jsem, a chtěl jsem se dostat zpátky. Abych získal peníze, šel jsem někam krást. A taky jsem něco ukradl. Už ani přesně nevím, jak jsem se dostal do vlaku - prostě se jenom pamatuju, že najednou jsem byl zas v Praze, v hospodě U Pinkasů.“

Je možné, aby opilý člověk zapomněl, že usmrtil tři ženy a vykonal na nich soulož? To byla nevěrohodná slabina Gančarčíkovy obrany. Až příliš pozdě začal hrát na strunu, že měl možná s Miroslavou pohlavní styk, ale že vraždit musel někdo jiný. V půli dubna 2004 totiž posunul svou výpověď výrazným směrem: „Vzpomínám si na místnost s okny, zastavoval jsem tam nějaké ženě obkladem krvácení. Jinak si na nic nevzpomínám. Nepamatuju se, že by tam byl ještě někdo další, že bych ty ženy napadl, svlékal je, souložil s nimi.“

V červnu 2004 připustil, že zná Miroslavu Kudláčkovou. „Potkali jsme se někde v Praze, možná jinde. Líbila se mi, ona je ta žena, co jsem jí zastavoval to krvácení. Snímek z místa činu neodpovídá její poloze, když jsem odcházel. Dokonce ležela na jiné posteli.“

Jenomže to už bylo pozdě. „Zásluhou posudku soudních lékařů nemohl Gančarčík tvrdit, že souložil s nejmladší obětí někdy v průběhu neděle 30. dubna,“ poznamenává kriminalista, důvěrně obeznámený s případem. „Podle znalců je průnik spermií do dělohy zaznamenáván v průběhu několika desítek minut.“

Jinými slovy, soulož byla součástí násilného aktu, spojeného se smrtí oběti. Navíc detektivové zmapovali věrně poslední odpoledne a večer života Miroslavy Kudláčkové - pro Gančarčíka tam nezbylo místo.

Rozsudek proti rozumu

Krajský soud jednal opakovaně v lednu 2005. Verdikt připomněl, že obžalovaný vypovídal opakovaně, že se jeho výpověď v průběhu přípravného řízení „vyvíjela“, když Gančarčík při každé výpovědi uvedl další podrobnosti, na které si údajně postupem doby vzpomněl.

Po zvážení celého komplexu důkazů - jeho stavba se nepochybně opírala o již několikrát zmíněný znalecký posudek z genetiky - dospěl soud k názoru, že vina obžalovaného byla prokázána jednoznačně.

Doživotí za tři vraždy? Kdepak, trest zaskočil mnohé v soudní síni - pouhých 16 roků a tři měsíce ve věznici se zvýšenou ostrahou! Jak je něco takového možné? Vysvětlit to lze jedině žonglováním s paragrafy, které má sice oporu v zákoně, zato se rozhodně míjí s uvažováním zdravého rozumu!

Protože Gančarčík spáchal trojnásobnou vraždu v době před 1. červencem 1990, kdy ještě formálně platil pozastavený trest smrti a nejvyšší možný trest zněl jen na 25 let odnětí svobody, nemůže nyní dostat doživotí. V úvahu přichází vždy aplikace, která je pro pachatele příznivější.

Odvolání bylo zamítnuto

Dále: Jelikož trest odnětí svobody ze srpna 2004 za moravskou sérii znásilnění v délce 10 let ještě nenastoupil, nový trest - s přičtením délky vazby - musí být vypočítán tak, aby součtem nepřevýšil 25 let. Právní purismus, nebo Kocourkov?

Gančarčík vyzkoušel benevolenci české justice ještě jednou, když podal odvolání: „S poškozenou Miroslavou Kudláčkovou jsem měl dobrovolný pohlavní styk a poté, co jsem z domu odešel a zase se vrátil, našel jsem ji už smrtelně zraněnou.“ Naštěstí Vrchní soud v Praze tyto bláboly 15. června 2006 smetl ze stolu a potvrdil původní verdikt.

Viktorín Šulc