Chvíli trvalo, než zjistili, že rozřezané ostatky v pytli, pohozeném pod hradbami v Jelení ulici, a také v plátěném tlumoku na Letné, patří lichvářce Apoleně Wirthové!

Lichvářce dlužila spousta lidí, nicméně policistům štěstí přálo. Manžel zavražděné věděl o zápisníku, kam si pořádkumilovná Wirthová zapisovala dlužníky, stejně jako data a výši splátek. Z notesu se dalo vyčíst - a Wirth tuto dedukci potvrdil - že poslední zákaznicí byla jistá Kloutschková z Valdštýnské ulice - nesplácející dle dohody…

Výhružky a vydírání

Muži zákona se vypravili na zmíněnou adresu. V příbytku podezřelé uviděli poctivě vydrhnutou podlahu - zato v kamrlíku na chodbě našli několik zakrvácených svršků. Zprvu sebejistá 22letá panička Kloutschková se ve své výpovědi zakrátko zapletla, aby nakonec v slzách vraždu doznala. Lichvářka jí prý měla vyhrožovat, že pokud nezaplatí dluh, oznámí vše jejímu manželovi.

Kloutschková využila okamžiku, kdy se k ní Wirthová otočila zády. Udeřila ji zezadu do hlavy pánví a pak ubodala. Tělo naporcovala do dvou pytlů, do manželova příchodu z úřadu vše uklidila, pozdě večer pak - pod záminkou návštěvy nemocné matky - odešla z domova a vyvezla ostatky na vozíku.

Původní výrok soudu zněl na trest smrti oběšením, vražedkyně však dostala milost a odseděla si plných dvacet let v ženském žaláři v Řepích. O zločinu se zmiňuje i znamenitý znalec Prahy, žurnalista a spisovatel Ignát Herrmann (mimo jiné autor knižního titulu „Otec Kondelík a ženich Vejvara“).

Lehce ochuraví

V knize „Praha před padesáti lety“, vydané v roce 1923, vzpomíná, jak v jedné z restaurací u Chotkových sadů zavládlo po dopadení vražedkyně zděšení. Kloutschková, zde přezdívaná paní Cecilka, byla totiž mezi hosty známa jako půvabná a veselá dáma, vášnivě milující tanec. Až prý její manžel žádal přítomné pány, aby choti dopřáli oddechu - je poněkud slabá na plíce a lehce ochuraví…

Tak to byl případ z c. a k. Rakouska - Uherska. Klidně by se však mohl odehrát i v kulisách Prahy 2007, co říkáte? Samozřejmě, že také první republika měla své sledované kauzy, kdy vrah „čtvrtil“ tělo oběti.

Dodnes nejznámější je smrt Otýlie Vranské z roku 1933, nepochybně náš nejslavnější kriminalistický pomníček. Uběhlo osmnáct let… Dne 23. dubna 1951 vydala Vltava podivný balík.

Pokračování příště

Viktorín Šulc