Kupec, představující se jako Bartoš, zavolal omylem k Mackům ještě jednou, a tak jim zbyla nahrávka s hlasem silně upomínajícím na známého komika Felixe Holzmana. Čihákův otec se zas vydal krátce po synově zmizení na turnovskou burzu, aby se pokusil vypátrat nějakou stopu. U jednoho člověka tu objevil digitální diář, opotřebovaný, ale „čistý“, s vymazanými daty, navlas podobný tomu, jaký vlastnil syn Leo.

Když se otec Čihák s druhým synem vydali za údajným prodejcem, spatřili - jak výmluvné! - už jen odjíždět auto s firemním nápisem… Což ovšem pro oba detektivy-amatéry představovalo jen dílčí problém. A tak znovu padlo jméno Jan Humenský. Příliš moderní auto na archaickou značku totiž před časem upoutalo pozornost jabloneckého policisty. Výsledkem šetření bylo, že vůz patřil mimo vší pochybnost zmizelému podnikateli Mackovi, stará SPZ zas kradenému vozu, starému hříchu zloděje Humenského. Co s tím?

Speciální policejní tým začal v závěru roku 1993 prověřovat několik indicií, vzbuzujících podezření vůči tehdy 46letému Janu Humenskému, dvakrát trestanému odnětím svobody. Poprvé se tak stalo v roce 1984, kdy okresní soud v Jablonci nad Nisou poslal Humenského nepodmíněně na čtyři roky do kriminálu. Jako podezřelý z trestné činnosti, především pro krádeže aut, byl tento člověk znovu zadržen v únoru 1990. Zlodějny považoval okresní soud v Semilech za prokázané a jeho výrok zněl tentokrát na šest a půl roku nepodmíněně, s předpokládaným termínem propuštění 8. srpna 1996.

Kampak ale na blahovolnost naší justice a vězeňství! Jan Humenský získal v průběhu výkonu trestu neuvěřitelných 61 kázeňských odměn, sedmkrát mu bylo uděleno krátkodobé přerušení trestu a nakonec - 18. července 1993 - rozhodl okresní soud v Jablonci na návrh ředitele věznice v Rýnovicích o podmínečném propuštění… Při pohledu na zmizení Petra Macka vidíme, že humanistický předpoklad o zločincově polepšení vydržel panu Humenskému přibližně týden!

pokračování příště

Viktorín Šulc