V hierarchii chovanců patřil k těm nejubožejším, těm, kterým se říká trubka nebo koště. To byl ale Palát taky… Proč musel jeden zemřít a jednoho přizvala dvojice obávaných kápů ke spolupráci? Řešili pachatelé smrtí Jirkovského problém zrádce, nebo zametali stopy za svými sadistickými kousky, včetně sexuálního násilí?

Žihlička měl nad všemi fyzickou převahu, Jonák zastrašoval řvaním a agresivitou. Byl ale taky sociálně velmi zdatný a vychytralý, až do incidentu ho zaměstnanci věznice hodnotili jako veselého a milého kluka. Šlo ale o pouhou přetvářku: „Mám rád násilí, cítím v tom něco dobrodružného. Tloukli jsme třeba jednoho postiženého kluka. Vychovatel ho ale hlídal, a tak jsme mu dávali jen rány dlaní do čela, říká se tomu tatranky, po kterých nejsou modřiny. Zato Jirkovského jsme mohli mlátit, jak jsme chtěli.“

Takto vypovídal o Radku Jirkovském jeden ze spoluvězňů: „Týden před vraždou byl na tom psychicky moc špatně. Třásly se mu prsty, na obličeji měl modřiny, měl naražený nos a ret. Vychovateli se vymluvil, že na pokoji v legraci boxovali.“ Podle dalšího z vězňů byl Jirkovský tichý, nevyhledával spory. „Ale byl trubka, každý si na něj mohl dovolit. Musel kápům uklízet, vařit polívky nebo pudinky. Jo, Palát byl taky koště, ale byl odpornej, neudržoval čistotu. To zase Jirkovský ano, takže na něj měli chuť i po sexuální stránce.“

Násilný homosexuální styk je v kriminálech odporný jev. Jonák se k němu přiznával s nonšalantním krčením rameny: „Nejsem buzerant, mně se holky líbí. Tohle byla jen náhražka. Já jsem byl vždycky ten aktivní, dělal jsem to,“ popsal do protokolu praktiky masturbace, felace i análního styku, „s několika vězni. Palát svolil vždycky za odměnu. Jirkovský mi původně tvrdil, že nedá nikomu. Tak jsem mu dal nůž pod krk, řízl ho a on to vzdal. Příště jsem už ho bít nemusel. A musel slíbit, že kdyby se na to přišlo, řekne, že to chtěl sám.“

Jirkovský byl inteligentní. Když Jonák se Žihličkou plánovali zajetí rukojmí a útěk z věznice, vybrali si do trojky jeho. „Musel do toho s námi jít, jeho názor nás nezajímal.“ O to, že Jirkovský nakonec zemřel dlouhou a bolestivou smrtí, se s typickou ironií osudu postarala shoda dramatických náhod!

Viktorín Šulc

Pokračování příště