V okamžiku zatčení představovali manželé Stodolovi, dvojice sériových vrahů, jaká nemá v naší kriminální historii obdoby, výrazně nesourodý pár. Aspoň na první pohled, zabývající se spíš fyzickými rozdíly.

Dvoumetrový čahoun Jaroslav (nar. 1966), s vyzáblou postavou, téměř anatomickou ukázkou pletence šlach a bezmasých svalů, vedle něho plnoštíhlý diblík Dana (nar. 1970), která teprve v průběhu vazby shodila výrazný počet kilogramů.

Láska na první pohled to nebyla

Poprvé se potkali, když měl Jaroslav před vojenskou službou, ale minuli se bez zájmu - kdo by si v tu chvíli pomyslel, že jejich příští setkání bude tak osudové a tak drastické! Život je později oba zavál každou chvíli jinam, Danu dokonce až do Německa a do Kanady, kde se živila jako barová tanečnice.

Potkali se znovu až v roce 2001, v čekárně u lékaře. Divné místo na námluvy, však taky ke skutečnému sblížení došlo až o pár dní později na tancovačce.

„Sám nevím, proč mě Dana tak přitahovala, ale nedokázal jsem se od ní odpoutat. Sex? Na ten moc nebyla, prý kvůli tomu nějakýmu znásilnění v Kanadě. Teď roztáhla nohy, jen když byly peníze. A jak jsem ty prachy měl asi zavopatřit?“

Dana měla za sebou dvě rozpadlá manželství, stejně jako dlouhodobé deprese, na které kromě předepsaných léků brala další várku sedativ a hypnotik, sháněných už pokoutně. Jaroslav zase patřil mezi zkušenější kriminálníky, za rvačky, krádeže a výtržnosti dýchal vzduch cezený mřížemi v Bělušicích, Oráčově a Valdicích. Taky jemu nevyšlo jedno manželství - chorobně žárlící alkoholik nepředstavoval žádné terno.

Jedno tělo, duše i tajemství

Existuje fotka, na které usmívající se novomanžel Jaroslav přenáší v náruči rozjařenou Danu přes práh nového domova. Ve skutečnosti jich ale vystřídali několik, stejně jako zaměstnání, zas a zas se vraceli do kutnohorského Slavošova, který tak chmurně proslavili.

Selanka nebyla ani mezi manželi. Prášky zfetovaná Dana domácnosti moc nedala, poklízel Jaroslav - ale jen do chvíle, než se opil a svou choť propleskl. Dana na něho několikrát podala trestní oznámení, ale pak je zase stáhla. Věděla dobře, proč to dělá. Měli společné tajemství. Tajemství vražd.

Zaměřili se na staré lidi. Většinou se snažili, aby případ nevypadal jako jasná vražda. Tragické náhody nebo sebevraždy, případně záhadná zmizení - to byl jejich styl. Souhrou náhod, ale především chybám policistů při ohledání místa činu jim to neuvěřitelně dlouho procházelo.

Já jsem to dobře viděla! Dne 16. listopadu 2001 se vydal Jaroslav Stodola oloupit 75letého Stanislava Šandu. Jeho manželka ho k tomu vybavila punčochou přes obličej a parukou s dlouhými vlasy. Přestože bylo kolem třetí hodiny ranní, starý pán vyšel na dvorek a pak do chléva.

Stodola vběhl dovnitř a schoval se za závěs. Šanda ho po svém návratu nečekaně odhrnul - lekli se oba, ale Šanda byl kupodivu rychlejší a serval nezvanému návštěvníkovi masku i paruku.

Pokračování ve středu 3. října.

Viktorín Šulc