„Chodili jsme spolu osm let do školy. Nikdy jsem mu nezavdal příčinu k útoku,“ vypověděla oběť jedné z Kazdových agresí. „Srazil mě na zem, kopl mě dvakrát do hlavy. Klečel nade mnou, praštil mě sklenicí a střepem mě pořezal v obličeji.“

Kazda při výslechu nepopřel, že jeho útok byl náhodný. Vyšel z diskotéky a zahlédl v povzdálí nevšímavě procházejícího mladíka: „Napadlo mě, že ho zmlátím. Když už ležel, dostal jsem nápad, že mu uříznu hlavu. Teplá krev stříkala, dělalo mi to dobře. Kdyby mě druzí neodtáhli, asi bych mu ten rypák odřezal. Zda bych to dokázal udělat znovu? Nejspíš ano.“

Pár měsíců předtím měl Kazda jiný incident, hodně příznačný pro případ, kterým se „proslaví“ v říjnu 2002. V Kralicích na Hané napadl slovně i fyzicky faráře, přesně řečeno, kopl ho do obličeje a do žaludku: „Chtěl jsem jít do kostela, ale poklonit se SVÉMU bohu.“ Satanistická manýra? Nejspíš ano, vždyť se stejným knězem měl Kazda rozpory i v minulosti, když na něm pod vyhrůžkou zabití chtěl sutanu. Mladík také pobouřil vesničany, když na místním hřbitově úmyslně poničil řadu náhrobků.

“Dušan byl mladší o dva roky, doučovala jsem ho matematiku,“ vzpomíná Květa Sepekovská, která vyrůstala ve stejné vesnici. „Do osmnácti byl úplně normální. Dalo se s ním mluvit a bavit. Pak jsem se vdala a do Kralic jen dojížděla. Dozvídala jsem se o jeho malérech z doslechu. Hrozně se změnil, říkalo se, že pobil faráře, že se hlásí k satanistům a že už mu schází jen jeden úkol - zabít těhotnou ženu. Čekala jsem v té době rodinu a takové zvěsti na mě samozřejmě působily nepříjemně. Začala jsem se mu vyhýbat.“ Nicméně osudy se vzájemně proplétají, ať chceme nebo nechceme. Dušan Kazda do toho Květina přece jen nepříjemně vstoupil. Stalo se tak krátce před jeho nejtěžším deliktem a není Kazdovou zásluhou, že z mladé ženy neučinil vdovu.

Betonová hráz před vrahem

V brzkém ránu 22. října 2002 našli farníci před římskokatolickým kostelem v Dubu nad Moravou mrtvé tělo starého muže, bosého a v pyžamu. Ležel v tratolišti krve, se sekerou zaťatou do čela. Jednalo se o místního faráře 75letého Cyrila Vrbíka… Prakticky ve chvíli, kdy policie začala zajišťovat místo činu, přišla informace z přerovské služebny, že se tu jistý Kazda doznává k vraždě faráře, které mělo předcházet napadení taxíkáře. Jednotlivé poznatky do sebe začaly rychle zapadat. 22. října krátce po půlnoci oznámil taxikář Petr Sepekovský, že byl během jízdy obcí Kralice na Hané napaden Dušanem Kazdou, který mu odcizil vůz. Během přátelského hovoru ho měl Kazda uhodit plnou pivní lahví do obličeje, potom ještě do týlní krajiny. Taxíkáři se naštěstí podařilo z vozu vystoupit a dát se na útěk. Kazda přesedl za volant a snažil se v poměrně značné rychlosti na prchajícího najet. Teprve když se taxíkář schoval za betonový sloup elektrického osvětlení, odjel Kazda pryč.

Kazdovi silně krvácela ruka, pořezaná od střepů lahve. Projel pár městeček a vesnic, najednou se před ním vynořil osvětlený kostel. Snadno tak poznal, že je v Dubu nad Moravou. Zazvonil u fary, po nějaké chvíli vykoukl z okna starý muž. Kazda mu řekl, že potřebuje obvaz. Po chvíli vyšel ven stařík v pyžamu. Pomohl zraněnému s omytím ruky, pak mu ji převázal obvazem. „V tu chvíli se dostavil pocit, jaký jsem měl už s tím taxíkářem. Dostal jsem chuť faráře zabít.“

Viktorín Šulc

Dokončení příběhu naleznete na www.chrudimsky.denik.cz ve středu 11. července nebo v Chrudimském deníku ve čtvrtek 12.července na straně 4.