Na příběh Fabiánové skutečně můžeme nazírat z několika úhlů. Co zavinila absence vhodného domácího prostředí? Od kterého okamžiku byla Fabiánová samovolným strůjcem své zločinecké kariéry nevšedních rozměrů? Co je v její psychice tak abnormálního nebo vznětlivého, že vraždí lidi kolem sebe s mimořádnou lehkostí?

Buď jak buď, dnes už 43letá Jaroslava Fabiánová je jednou ze tří žen, které byly u nás po roce 1990 odsouzeny na doživotí.

„Vždyť ona je hezká!“ šeptali si lidé, když ji vedli soudní chodbou v poutech. Odbarvená štíhlá blondýnka působila na všechny křehce, ani slovo „nevinně“ by se nezdálo nepatřičné.

Ulice jako způsob života

„Za dlouhou řadu let své praxe jsem se nesetkal se ženou, která by měla na svědomí tolik závažných trestných činů,“ říká kriminalista, detailně obeznámený s případem.

Letmá statistika kauzy Fabiánová mu dává za pravdu: tři muži brutálně usmrcení několika nástroji včetně zednického kladiva, čtvrtý odešel na věčnost poté, co mu něžný anděl smrti nasypal do piva hypnotikum, aby ho mohl snadno okrást o cennosti.

„Na svoje dětství vzpomínám ráda. V kolektivu jsem neměla problémy, neutíkala jsem z domova, netoulala jsem se ani nelhala. Byla jsem vlastně taková vzorňačka,“ glosovala svůj někdejší útlý věk žena, které se stalo prostředí zamřížovaných oken a dveří se špehýrkou druhým domovem. Takže idyla? Nebo sentiment vzpomínání, tak křehký a sladký, máte-li v zátylku přízrak doživotního pobytu v kriminále?

Na počátku rozvod rodičů

Zlom každopádně nastal v Jarčiných třinácti, ona i dva její mladší sourozenci byli nechtěným svědkem rozpadu manželství svých rodičů.
Každý z nich chtěl mít svobodu skutečnou, nepančovanou, přehazovali si děti jako horký brambor.

Ani život školačky Fabiánové už nebyl idylka, spolu se záškoláctvím přišly krádeže věcí spolužáků, vystřídané zatvrzelým zapíráním navzdory jasným důkazům…

Pozor, tenhle postoj k nadrobeným průšvihům vydrží Jarce i v dospělém věku, teď se však teprv píšou osmdesátá léta minulého století.
Každopádně Jarka ztratila domov a sama se vytěsnila i z dětského kolektivu. Tak si našla náhradu. Ulici.

Byla tam dvacet čtyři hodin denně, kašlala na zaměstnání, neměla chuť něčím se vyučit. Jako šestnáctiletá zapadla mezi partu cikánských výrostků. Romská komunita jen tak „běláska“ nepřijme, Jarka se proto musela náležitě snažit. Grázloviny svých kumpánů brzy přebila nečekaným trumfem - vraždou!

Viktorín Šulc

pokračování v pátek 9. listopadu