Zkušený detektiv se zeptal holčičky, odkud má to krásné autíčko? „Od tatínka,“ zněla odpověď.Zraněný Brit autíčko okamžitě poznal. Další informace byly, že v posledních dnech za Kottem jezdil nějaký kamarád z Tachova a že večer vždycky vyráželi někam vozem.

Zjistit kamarádovu totožnost nepředstavovalo pro operativce velký problém: Michal Kutílek… Oba muži byli zadrženi. Domovní prohlídky přinesly poloviční úspěch: Kott s Kutílkem měli řadu věcí z Britova majetku, nepodařilo se však najít pistoli zastřeleného strážného.

První začal vypovídat Kott. Přiznal vraždu strážného, střílel prý Kutílek v uniformě VB. Byl to taky Kutílek, kdo střílel na strážného. Kott navíc doznal vraždu taxíkáře Berky, o které plzeňští kriminalisté neměli tušení - došlo k ní ve čtvrtek 3. května kolem jedné hodiny ranní - jenomže v Praze! Ale to prý není všechno, zatvářil se významně Kott: „Kutílek spoutal někde v lese dvě stopařky! Možná tam jsou ještě!“ I když s ním kriminalisté najezdili po křivoklátských lesích asi 250 km, nepodařilo se Kottovi najít místo, kde jeho komplic odešel s dívkami do lesa.

Následovala rekognice, při které Brit poznal Kutílka! To byl pro oba zločince šok, mysleli, že žádná z jejich obětí nepřežila. A Kutílkovi bylo jasné, že musí začít taky vypovídat: „Ty dvě holky v lese nejsou svázaný! Ty jsou obě mrtvý a má je na svědomí Kott!“ Kutílek zakrátko místo v lese našel. V malém ďolíku od sebe ležela dvě ubodaná dívčí těla!

Jaká tedy byla rekapitulace zločinů Kotta a Kutílka? Dne 2. května 1990 kolem jedné hodiny ranní zastřelili strážného. Jeli na Plzeň, kde zastavili dvěma 16letým stopařkám, Ditě a Sylvii. Zavezli je do lesa, kde dívkám podřízli hrdla, jedné zasadili 25, druhé 32 bodných ran. O den později zajeli v noci do Prahy, kde kolem jedné hodiny ranní zastřelili taxíkáře, o dvě hodiny později zázračně přežil svou smrt Michale Marsden.

„To všechno Kott! Pořád mě přesvědčoval, že lidský život nemá cenu, že zabíjení k lidem odjakživa patří. Když mi poručil, abych do stopařky bodal, nutil mě pak ještě olizovat krev z nože! Stejně jako to dělal on!“ vymlouval se Kutílek. Kott dlouho kličkoval, pak napsal vyšetřovateli dopis: „Pokládám svého šachového krále a dávám sám sobě mat.“

Soudy správně nedělaly mezi oběma darebáky podstatnější rozdíl - na konci přelíčení zaznělo vždy dvakrát doživotí.

Viktorín Šulc