Už jsme definovali hlavní problém Olgy Hepnarové, dívky, která v červenci 1973 úmyslně najela nákladním autem na chodník a zavinila tak smrt osmi lidí. Ten problém se jmenuje samota v obklopení - ať už skutečném, či domnělém - nepřátelsky vyladěnou masou lidí. Zjednodušeně řečeno: chovala se jako povýšenecký spratek a přitom trpěla. Jen jeden člověk mohl poznat, co je „za zrcadlem“…

Už po obvinění Hepnarové sepsal její milenec a důvěrník Miroslav D. zhruba dvacetistránkový text, který se stal přílohou vyšetřovacího spisu. D. patřil k tehdejšímu společenskému undergroundu - už proto si s Olgou museli v mnohém rozumět.

“Olgu jsem poznal v listopadu 1972. Šel jsem z pracoviště na svačinu do blízké hospody a uviděl jsem děvče drobné postavy, jak do samosběrného vozu nabírá u hydrantu vodu. Vypadalo ustaraně a klopilo obličej k zemi. Zeptal jsem se: Slečno, vy se zlobíte? Děvče tiše odpovědělo: To nic. Nezlobím se, to já tak koukám vždycky. Když se na mě děvče podívalo, doslova mě uhranuly krásné tmavé oči. Ale byla v nich nějaká bolest.“ Zní to jako pasáž z dívčího románku? Snad, ale mladíkovi každopádně nechyběla empatie: „Olga trpěla přecitlivělostí, ale nedávala to najevo, spíš právě naopak… Věděl jsem dobře o Olžiných problémech. O výrazné chorobné uzavřenosti, nenadálých záchvatech hněvu, stavech melancholie.“

Milenecký vztah mezi D. a Hepnarovou měl ale před sebou těžkou překážku - dívka byla lesba. Věděla to o sobě už od puberty, nicméně se s tím potýkala po svém. Střídala - nikoli ve zběsilém tempu - milence i milenky, ale nikdy to nedopadlo uspokojivě: „Jestliže celý můj život byl nenormální a pak těžko mohu chtít, aby můj sexuální život byl normální,“ zhodnotila lakonicky. Láskyplné lpění mělo v životě spíš materiální povahu. V roce 1971 si zakoupila altánek, na konci osady v Olešku (okres Praha - západ) pronajala parcelu a altánek tu nechala postavit.

Vznikla tak minichatička, v níž měla Hepnarová kamínka a pár nejnutnějších věcí. Zde hltala „těžkou“ literaturu: Freuda, Kafku, Sartreho. V knihách objevila i pro sebe tak často užívaný německý přídomek Prügelknabe - neboli Otloukánek. V lednu 1973 chatičku prodala a koupila si trabanta. Milovala rychlou jízdu - a podobně jako předtím domek - nabídl jí uzavřený miniprostor automobilu vlídné bezpečí. Na zadní sklo Olga umístila lidskou lebku a oční důlky osadila žárovičkami ve funkci blinkrů… Pozor, míjí vás Smrt! Jak výstižné!

Dokončení 15. srpna.

Viktorín Šulc