Starší manželé Ludvíkovi si vyjeli do lesa a když se vraceli s károu naloženou vrchovatě chvojím a větvemi, kdosi je zastřelil. Každou z obětí zasáhly nejméně tři výstřely, které poškodily mozek a srdce. Smrt byla neodvratná…

Ale proč? Jaký měl vrah motiv? Další otazníky přibyly už v neděli 16. října. Jaroslav Lendóci zašel i se psem na procházku do lesa poblíž Malíkovic na Kladensku. Skončil svůj život zasažen šesti výstřely do hrudníku a do hlavy.

Všechny oběti zahynuly stejnou střelnou zbraní, nejspíš pistolí Glock vzor 34, ráže devět milimetrů.

Expertiza se nemýlila

Nevšední a drahá zbraň mohla být vlastnictvím asi třicetiletého muže, spatřeného v neděli 16. října v lese u Malíkovic: svým oblečením ani dost málo nepřipomínal houbaře, nesl kufřík a zřejmě mu patřil i nedaleko zaparkovaný Opel Corsa tmavé barvy.

Lustrace mezi evidovanými majiteli zbraní a vozů se protla v jednom jméně. Dne 20. října 2005 policie zatkla 26letého Viktora Kalivodu ze Slaného. Další balistická expertiza prokázala, že je držitelem pistole Glock, která usmrtila tři lidi. Kalivoda to nepopíral… Mnohem složitější, skoro nemožné, však bylo odpovědět na otázku: Proč vraždil? Proč si vybral tři naprosto neznámé lidi?

„Nechci o tom mluvit… K tomu se nebudu vyjadřovat… To nijak nesouvisí s případem.“ To byly velmi časté Kalivodovy odpovědi. Vysloužil si přezdívku Lesní vrah. Stejně tak by mu seděl název Mlčenlivý vrah.

Vítěž soutěže Milionář

Navzdory objemnému spisu je v něm o pachatelových pohnutkách pramálo. A co víme o jeho osobě?

Nadaný mladík s krátkou výdrží neobstál jako vysokoškolák, jako policista, ani jako řidič tramvaje. Vždycky po čase odešel - a obdobně vlastně vycouval z jediného partnerského vztahu. Byl inteligentní a sečtělý, ve vědomostní soutěži Milionář vyhrál částku 320 000 korun, což mu umožnilo žít podle svých představ. Neutrácel, byl skromný, jedinou známku přepychu (auto měl půjčené od matky) znamenalo zakoupení dvou výkonných pistolí Glock s několika zásobníky a zaměřovačem. Majitel střelnice, kterou Kalivoda často navštěvoval, na něj vzpomíná jako na slušného a pořádkumilovného zákazníka.

„Od prvního setkání bylo poznat, že máme co do činění s velmi uzavřeným, hlubokým introvertem. Výslech má asi dvě desítky stránek, přitom Kalivoda nedal verbálně dohromady snad jediné kloudné souvětí. Jeho základní postoj zněl: Dobře, máte mě, udělal jsem to a nelituju toho. Musel dostat výjimečné množství otázek, abychom se k něčemu dobrali. Teprve na ně odpovídal, sám od sebe by se nerozmluvil. Vždy byl klidný, vždy byl vyrovnaný.“

Pokračování ve středu 22. srpna.

Viktorín Šulc