Zjištění totožnosti pomohlo detektivům ozřejmit život mladé dámičky, která příliš snadno sklouzla po šikmé ploše nástrah velkoměsta, stejně jako určit hrstku jejích přátel a známých.

Detektivové zjistili, že poslední večer svého života protančila Vranská v noční kavárně „U politické mrtvoly“ v centru Prahy s kudrnatým blonďákem. Právě on koupil dvě jablka, která podle výsledků pitvy snědla Otýlie Vranská hodinu před smrtí. Otýliin odchod s blonďákem či bez něj nikdo z personálu kavárny nezaregistroval. Stopa Vranské - ověřená řadou svědků - končí tedy zhruba hodinu po půlnoci v Křemencově ulici.

Prostě se najednou ztratila

A dál? Zaměstnanec restaurace „U Šmelhauzů“ v Melantrichově ulici Antonín Kýra vypověděl policii, že krátce po jedné hodině zahlédl Vranskou: „Znám ji, chodila k nám tancovat. Tentokrát seběhla jen z ulice po schodech, nahlédla do sálu, ale nešla dál. Už se nepamatuji, jak a kam odešla. Prostě se mi najednou ztratila.“

Časově by to Otýlie Vranská stihla snadno. Avšak co když si Kýra vymýšlel a chtěl si jen zahrát na důležitého svědka? Pravdu už asi nikdy znát nebudeme, detektivové totiž nenašli dalšího člověka, který by Kýrovu výpověď podpořil, nebo vyvrátil.

Policie neměla vůbec lehkou situaci, hodně svých sil musela vrhnout i na zjištění totožnosti tzv. anonyma, který 6. září 1933 a potom v dalších dnech poslal policejnímu ředitelství a také redakci Poledních listů tři dopisy.

Říkal si Fantom ulice, bažící po krvi. Přiznal se, že už zavraždil několik prostitutek, „neboť z jejich řad se rekrutovala i ta, co mně zničila život!“

„Vraždil jsem ze msty!“

Je obvyklé, že podobná krvavá a mediálně sledovaná událost, jakou byla vražda Otýlie Vranské, napruží beztak už nemocnou psychiku několika senzitivních nebo deviovaných jedinců.

Jenomže detektivové nemohli nad Fantomovým dopisem jen tak mávnout rukou a označit jej za výplod blázna. Dne 6. září totiž nebyla veřejně známa totožnost Vranské, natož její nekalý způsob obživy - kdežto Fantom věděl (nebo uhodl), že rozřezané tělo patří prostitutce. Nehledě k tomu, že policie registrovala tři neobjasněné vraždy „nočňátek“ - z února 1926, února 1927 a z července 1929:

„Nevraždil jsem pro peníze, ale ze msty. Nemá-li zločinec právo na život či svobodu, nemá ho ani tak neužitečný tvor jako prostitutka. Když mě jedna taková poprvé oslovila Fešáčku, šel se mnou, věděl jsem, že se uspokojím jen vraždou!“

Dokončení 19. srpna.

Viktorín Šulc