Pokračování z neděle 29.července.

 

Pak se ovšem začaly dít věci, které rozvířily prach na pomyslném pomníčku. V pondělí 21. března 1994 měla paní Růžena Kohoutková z Bystřice návštěvu. „Volal mi pan Heller ze Slavkova. Znám ho dlouho, teď jsme se ale asi patnáct let neviděli. Hodně se změnil, kdysi pěkný mužský vypadal zbědovaně. On hodně pil, to se obecně vědělo.“ Předmětem návštěvy 66letého muže u 71leté paní bylo ústřední vytápění domku. „Chvíli jsme si povídali a pak jsem ho zavedla do sklepa.“ Paní Kohoutková šla jako první. Dolů vede z předsíně osm schodů. Zhruba uprostřed sestupu dostala žena ránu do hlavy.

 

„Otočila jsem se. Heller měl v ruce kámen, vytřeštěné oči, vůbec nepromluvil, jenom mě stále mlátil tím kamenem. Bolest byla velká, ale strach o život větší. Bez ohledu na další rány jsem ho odtlačila a vyběhla ven před dům, volala jsem o pomoc, Heller stále za mnou! Ale byl tam nějaký pán a ten mu kámen vykroutil z ruky… Sedm tržných ran mi zašili celkem třiceti stehy!“ Policie začala Hellera stíhat na svobodě pro trestný čin ublížení na zdraví. Obviněný muž nechodil k výslechu, když ho policisté sháněli doma osobně, zapíral se před nimi.

 

Hellerovi hrozila vyhlídka, že bude k výslechu předveden za pomoci donucovacích prostředků. Navíc se po městě začalo šuškat, že má na svědomí i vraždu z lesu Končiny. Heller propadal depresím: „V pondělí 25. dubna 1994 brzy ráno vstal,“ řekla mi jeho manželka. „Dal mi políbení, ale takové jiné než jindy. Jako na rozloučenou. Pak odešel. Dostala jsem zlé tušení, ale protože jsem nemocná, trvalo mi déle, než jsem vstala z postele. Vtom jsem ale uslyšela, jak zapraštěly trámy na půdě, to pod vahou manželova těla.“ Milan Heller se oběsil. V dopise na rozloučenou nechal pozdravovat jednu svoji velmi dobrou přítelkyni, Václavu Louckou z Holešova. Chtěl, aby jí rodina zaslala parte.

 

„Krátce nato nám volala dcera paní Loucké. Sháněla se po mém muži. Tak jsem jí musela říct, že Milan je už dva týdny po smrti.“ Jak se brzy vysvětlilo, Loucká byla rovněž mrtvá. Přesně řečeno brutálně zavražděná drahnou řádku dní před Hellerovou sebevraždou. A vše ukazovalo na to, že ji zabil právě on - že Heller poslal svoje parte Loucké de facto do záhrobí!

Pokračování v úterý 31. července.

Viktorín Šulc