Byl jím Milan Somora (nar. 1944), deviant a násilník. Jen málokdo tušil, že už zanedlouho poslouží kriminální případ jako inspirace pro režiséra Jindřicha Poláka, který natočí detektivní film Smrt stopařek. Průvodcem po pomezí reality a fikce je muž nanejvýš povolaný: major Karel Pilař se podílel na objasnění případu, také ale působil jako odborný poradce filmu.

“Somora znásilnil navečer 8. srpna mladou ženu. Nestačilo to ale k vybití jeho sadistických choutek, tak jezdil náklaďákem dál. Ve dvě hodiny ráno ho požádaly o svezení dvě mladé Slovenky, které si naplánovaly túru do Tater,“ vzpomíná Pilař.

„Ani moc nekřičely“

Po několika kilometrech, za Trenčianskou Teplou a směrem na Zvolen, dívky usnuly. Somora zpomalil jízdu, vyndal zpod sedačky masivní utahovací klíč a začal s ním obě stopařky mlátit do hlavy.

Takto zněla vrahova výpověď: „Ani moc nekřičely, bylo to rychlé. Brzy zůstaly bezvládně ležet, jedna na sedadle, druhá pod ním. Zastavil jsem a vyndal nůž dlouhý asi třicet centimetrů a začal obě bezvládné dívky bodat. Kam a kolikrát jsem bodl, se už nepamatuji. Vzrušilo mě to. Na jedné z dívek jsem potom vykonal soulož, netrvala ani tři minuty.“

Major Pilař souhlasí, že umělecké zpracování musí být dramatičtější než realita. „Záznam skutečného případu by diváky nepobavil. Ale film se od kauzy moc neliší. Na rozdíl od filmového vraha Charváta měl ve skutečnosti Somora rodinu a byl jedenáct let ženatý. Souhlasí pachatelovo relativně dlouhé hledání, kam oběti schovat. Ve filmu si Charvát pro noční jízdu dělá alibi, Somora to ani nepotřeboval. V podniku, kde pracoval, byl takový nepořádek, že příkazy k jízdě se vyplňovaly bianko. Podařilo se nám Somoru zadržet ve chvíli, kdy smýval vodou krev v kabině řidiče a chystal se ji přestříkat barvou,“ porovnává Pilař filmovou fikci se skutečnou předlohou.

Žádná dramatická honička jako ve filmu se ovšem nekonala, Somora prý šel jako beránek…

Poměr se sadistou a vrahem

Ve filmu je Charvát zastřelen snajperem ministerstva vnitra při pokusu o přechod státní hranice, když předtím unesl nezletilé rukojmí. Skutečný Somora skončil na popravišti dne 9. února 1979.

„Ještě na jednu zajímavost si vzpomínám,“ říká major Pilař s úsměvem. „Somora - stejně jako ve filmu - udržoval s jednou ze znásilněných žen ještě nějaký čas důvěrný poměr. Dovedete si asi představit, jaké šly na dotyčnou dámu mdloby, když se dozvěděla, že její známost byl nejenom chlapák, ale taky dvojnásobný vrah!“

Viktorín Šulc