Mrázek sám ovšem řešil velké dilema. Vraždění a soulož na právě zemřelých ženách se mu zalíbily, pochopil, že s „tímhle“ už nepřestane. Na druhou stranu neměl jasno, čím se vyzbrojí příště.

Silná větev? Moc velký risk. Pistole, to je jiná jistota - jenomže výstřel na Bronislavu ho zase vylekal svou hlasitostí! Tak se vyzbrojil nožem.
Dne 7. října 1951 těžce poranil Annu Šestákovou, místo hrdla se však ostří nože zaseklo o čelist. Zoufale utíkající žena si vybojovala život, její křik zburcoval obyvatele blízkých domů.Ještě kuriózněji dopadlo přepadení Erny Meinlové: pachatel zasadil dívce 18 bodných ran nožem do hrudníku a do břicha, Erně pomohla silná látka kabátu. Ač zraněná, stále kladla odpor!

Vzhledem k tomu, že rány byly zasazeny slabou fyzickou silou a vzhledem k též udanému malému vzrůstu pachatele, uvažovali kriminalisté o pachatelce - ženě, která Meinlovou napadla ze msty nebo žárlivosti… Mrázek zas pochopil meze svých fyzických dispozic a od té chvíle vraždil jen za pomoci pistole.
V sobotu 2. června 1952 se v hospodě v Hořenci, jen kousek od Chomutova, konala taneční zábava. Nebyla to zábava ledajaká, místní omladina bourala májku. Tančící páry pozorovala otevřenými okny nejen 22letá Elena Marmonová, ale taky Mrázek…

Později si Marmonová vzpomene na loudavého cyklistu, který ji předjel: „Byl takový malý, chuďoučký, celý v černém. To se pamatuju, že nic na něm nebylo světlého!“ Hodinu před půlnocí se Elena vydala domů. Pak uslyšela ve tmě jízdní kolo. Kdosi neznámý přejel kolem ní… Ale ve tmě si na ni počkal. Osobně jsem se s touto ženou setkal a zde jsou její vzpomínky:

„Stál proti mně s napřaženou rukou a dvakrát vystřelil! Lekla jsem se, instinktivně jsem se ohnula. On po mně střelil potřetí, teď už by mně určitě musel trefit. Ale zasekla se mu zbraň. Já pitomá jsem si myslela, že to byl poplašňák. Ale ráno jsem si prohlídla kabát a málem jsem omdlela - jeden náboj mi proletěl límcem, druhý prorazil látku na zádech. Já jsem tenkrát přežila svou smrt… Pořád mě něco ponoukalo, abych se vrátila na místo střelby. No, to jsem si ale dala!“

Viktorín Šulc

pokračování v pátek