Ojmjakon je nejchladnějším, trvale obydleným místem planety Země, pokud nepočítáme polární stanice. Počasí je tu v zimě skutečně mrazivé. Podle internetové encyklopedie cs.wikipedia.org zde byla 26. ledna 1926 naměřena teplota −71,2 °C. Nicméně tento údaj je vzhledem k možnému nepřesnému měření odpovídajícímu tehdejší době neoficiální. Zcela uznávaná hodnota se datuje k 6. 1. 2011, kdy rtuť teploměru klesla na -61,1°C.

Naopak v létě jsou zde vedra přesahující třicítky, takže teplotní výkyv se během roku blíží ke 100 stupňům Celsia.

Do Ojmjakonu se vydal i slovenský cestovatel Jozef Krajňák. Podívejte se na video:

Zdroj: Youtube

Napojili soby, tak založili vesnici

Ledová vesnice se nachází na Dálném východě v ruské republice Sacha, necelých 500 kilometrů od Ochotského moře. Nejbližší letiště umožňující přistání větších dopravních letadel v Jakutsku je od Ojmjakonu vzdáleno téměř tisíc kilometrů.

Lidé zde žijí od 20. let 20. století, když tamní pastevci v zimě napájeli své soby u ojmjakonského termálního pramene a velice odvážně usoudili, že by to bylo vhodné místo pro jejich usídlení.

Norilsk se nachází za severním polárním kruhem
Nejdepresivnější město světa. Černobyl je oproti němu skoro ráj na zemi

Krutému chladu se místní snaží trvale přizpůsobit. „Například auta parkují v dobře vytápěných garážích a ještě je pro jistotu přikrývají. Když jsou nuceni je nechat venku, nevypnou motor, aby se nezadřel. Klidně běží i celou noc,“ uvedl například web pickyourtrail.com.

V nejhorších mrazech se chodí ven spíše jen na minuty, protože při delším pobytu prý klidně zmrznou řasy a sliny se u úst promění v bodavé jehličky.

Web britského listu Daily Mail přinesl i výpověď fotografa Amose Chappleho, který podcenil oblečení, když vyšel ven v téměř padesátistupňovém mrazu. „Měl jsem pocit, jakoby mi zima fyzicky sevřela nohy,“ sdělil.

Nepohodlná je zde i osobní hygiena, zejména kvůli přístupu k vodě. Něco jako venkovní vodovod zde prostě nemůže dlouho vydržet. Proto se musí voda složitě dovážet a ohřívat.

Web pickyourtrail.com také uvedl, že místním podmínkám si obyvatelé přizpůsobili i jídelníček, jelikož zde nejde nic pořádně pěstovat a při zimní dopravě většina potravin zmrzne. „Populární je tak maso, ulovené ryby, koňská játra či koňská krev s makarony,“ napsal web.

Pořádná zima je v Ojmjakonu i v těchto dnech. Začátkem tohoto týdne oblíbený meteoweb yr.no  uváděl venkovní teplotu – 50 °C, příští týden by se mělo oteplit na přijatelnějších minus pětatřicet. Tamní mužikům tak pořád zmrzne venku zapomenutá vodka. Pokud má totiž čtyřicetiprocentní obsah etanolu, bod tuhnutí je právě na hranici asi mínus třiceti stupňů.

Web www.cntraveler.com připomenul, že během nejkratších dnů v roce je v Ojmjakonu každá noc dlouhá 21 hodin, což náladě rozhodně nepřidá. Ale na konci března po skončení největších mrazů se ve městě koná ledový festival. Hlavní postavou je Chyskhaan, něco jako Pán mrazu, ledu a chladu. „Tento veselý pohanský tvor vypadá jako kříženec čaroděje Gandalfa z Pána Prstenů a ledové královny z pohádky Frozen,“ přiblížil Chyskhaana web. Součástí festivalu jsou závody sobů, psích spřežení i klání rybářů.

Dargavs. Město mrtvých patří mezi cíle turistické vyhledávající mimořádné zážitky.
Město mrtvých v Rusku má temnou minulost. Už sem nesmí ani turisté

Na nelidských podmínkách si místní postavili i zajímavý druh příjmů, kdy turistům nabízejí lov sobů, rybaření pod ledem i koupání v termálních pramenech. Zkrátka něco jiného než je obvyklá dovolená u vyhřátého moře.

Velmi zajímavé jsou i takzvané zombie požáry, které jsou v okolí Ojmjakonu k vidění v zimě. Když totiž v létě vypuknou v okolí lesní požáry, ne vždy se je podaří dokonale uhasit. Směs rašeliny a metanu tak může nadále hořet i pod vrstvou sněhu a za extrémně nízkých teplot. Zombie požáry se tak jednoduše vyznačují tím, že se kouří ze sněhu. Informoval o tom například web listu Daily Mail .