Kliknutím zvětšíteVe čtvrtek 23. 4. 2020, v době vyhlášeného nouzového stavu, jsem dle platných nařízení pouze ve dvou vyrazil na procházku do přírody, v mém případě do polí. Tím spíš, že za humny, necelý kilometr od našeho obydlí, roste nová dálnice D35 (původně do roku 2015 označována jen jako rychlostní silnice). Super, chtělo by se říci. Za dva roky bude možná autostráda až po obec Ostrov hotová a my se od nás po ní autem dopravíme až do samotného srdce Evropy, našeho hlavního města Prahy, za hodinku pouhou. Možná po dlouhých třiatřiceti letech jsem tedy s manželkou a dvěma psy na vodítku a bez roušky vyrazil na zdravotní procházku po příkopech až poblíž k této novodobé úchvatné stavbě.
To, že úrodná zemědělská půda, vysoké bonitní kvality, je obětována pro veřejné blaho uvědoměle chápu, o tom žádná. V šoku jsem však byl z jedné věci. Jak jsem řekl v úvodu, stavař nejsem, ale když jsem uviděl na vlastní oči a pochopil, že voda ze silnice, která bude v dost dlouhé části nad úrovní současného terénu, je svedena kanalizaci takového průměru, že bych se při svých 182 cm do ní musel jen lehce ohnout, do příkopu, který podél železniční trati směřuje přímo do centra naší obce a vlévá se do potoka Lodrantka, řekl jsem si nahlas, potěš nás, všechny Roveňáky, pán Bůh.
Jelikož nejsem nejmladší, pamatuji si toho již docela dost. Třeba to, že minimálně ve třech případech se voda z míst, kde bude nová silnice, valila nekontrolovatelně do naší obce a hlavní tok, Lodrantka, vlévající se kousek od nás do Loučné, vodu nepobral. A to v té době, když měla voda spadlá v místech silnice výraznou šanci vsáknout se do úrodné, obdělávané zemědělské půdy a doplnit stav podzemních vod. Když si dnes představím úsek silnice, cca 3 km dlouhý, který ze svého, asfaltově neprodyšného povrchu pošle všechnu vodu do kanalizace, potažmo do potoka a vesnice, tak říkám podruhé, dle vlastních praktických zkušeností stárnoucího patriota, nikoliv obdivovatele modelových, projekčních propočtů, potěš nás všechny pán Bůh při každém větším přívalovém dešti…
Je doba sucha, ale když 2 – 3 krát za rok pořádná smršť přijde, budeme mít možná dokonce v naší krásné obci i pobočku TV stanic, které chtějí být u podobných karambolů první. Opakuji znovu, nejsem stavař. Právě proto jsem hned druhý den po procházce na čistém vzduchu zašel za naší paní starostkou Ivou Vinařovou, abych se jí zeptal, jak to opravdu je, zda je, či není se čeho bát, zda je vše jinak, než jak to vnímám já, občan Dolní Rovně. Její odpověď mě však vůbec nepotěšila. Naopak.
Paní starostka řekla doslova: „Ano, vnímáte to správně. Obec v době schvalování projektové dokumentace tuto věc připomínkovala, zastupitelé jsou zkušení rodáci, znalí místních poměrů, kteří vědí, co přívalová voda dokáže. Tím spíše, že není Povodím Labe s.p. řádně vyčištěno koryto Lodrantky po celé její délce, což jen v obci představuje zhruba 9 kilometrů. Její přítoky z polí, mezi něž ten od budoucí silnice patří jako zásadní, jsou trvalým nebezpečím již dnes při prudkých deštích. Bohužel hlas obce tehdy vyslyšen nebyl, daná problematika byla nastolena i při jednání se starosty, kterého se zúčastnil dokonce i předchozí ministr dopravy ČR pan Dan Ťok i současný premiér pan Andrej Babiš“.
Při této příležitosti jsem si vzpomněl na další svou smutnou osobní zkušenost z doby, kdy byl dokončován obchvat Holic. Nevím, jak kdo z Vás čtenářů znalý těchto poměrů, ale já osobně jsem začal tušit, jak hrůzostrašná křižovatka vyrůstá mezi obchvatem a příjezdem z Dolní Rovně už v době její realizace. V té době jsem si totiž, ještě hodně naivně, začal se svými připomínkami (kruhová křižovatka, když ne nadjezd, odbočovací pruhy atd) dopisovat s představiteli ŘSD. Naivně jsem žil v přesvědčení, že nové stavby silnic a křižovatek, které by měly sloužit několika generacím, jsou již z titulu odborné projektové přípravy projektovány maximálně bezpečně. Nevěřil jsem svým očím, když jsem viděl, že vzniká další nebezpečná křižovatka smrti. Tehdy se psal rok 2008 a ze zdůvodnění a fundovaných odpovědí ŘSD jsem si udělal svůj prostý závěr, že jsem blb, který tomu absolutně nerozumí, neboť křižovatka odpovídá všem předpisům, kterým má. S odstupem času se však musím zeptat, vážení, vede někdo za ty roky na ministerstvu dopravy, ŘSD či krajském úřadě tragickou evidenci zbytečně vyhaslých lidských životů na této křižovatce? Nechci se pitvat v minulosti, tento můj příspěvek je živý a je ze současnosti s mým pochybujícím pohledem do budoucnosti, která by měla nastat zhruba do dvou let. To bude nová silnice, předpokládám za přítomnosti nejzářivějších hvězd našeho politického nebe a fanfár slavnostním přestřižením pásky uvedena do provozu.
Na druhou stranu si říkám, vážení, pořád je čas něco zachránit, něco s tím udělat. Naše obec chce jak silnici, tak protipovodňovou ochranu. Samostatnou kapitolou ještě může být ochrana protihluková, ale tak daleko já dnes nedohlédnu, proto ji ani v tomto článku neřeším a pouze touto formou zmiňuji. Rubrika Čtenář reportérem je zajímavá, pro vlastníka novin ideální, dle mého názoru však nepříliš vnímaná veřejností, odbornou nevyjímaje. Nebo si někdo z Vás myslí, že by si tento článek mohl přečíst třeba krajský hejtman JUDr. Martin Netolický PhD., nebo poslanec a specialista na dopravní stavby pan Ing. Martin Kolovratník, či dokonce cestou monitoringu médií ministr dopravy pan Doc. Ing. Karel Havlíček, PhD., MBA ? Že si to přečtou a hned začnou jednat s paní starostkou, co by se dalo ještě dodatečně udělat ve věci ochrany občanů Dolní Rovně před velkou vodou? Těžko…
Co však vím naprosto jistě, dané téma přináší starost naší paní starostce, která samozřejmě vidí a respektuje s orgány obce celospolečenskou prospěšnost celé Dolní Rovně s dopadem do zlepšení dopravní obslužnosti občanů z Čech, Moravy a přilehlých okolních zahraničních států, ale jde jí ještě o mnohem víc. Člověka zamrzí, když se dozví realitu, především o tom, že protipovodňová opatření, chránící občany Dolní Rovně v souvislosti s touto páteřní dopravní tepnou, nebyla od prvopočátku zahrnuta, dostatečně ošetřena, vnímána a dotažena, nikoho na vyšších úrovních nezajímala. Jsou na vedlejší koleji, ponechána hlavně na obci, neboť logicky zdůvodněné matematické modely propočtu, možná postavené na předpokladu dlouhých suchých letech, jsou potvrzeny kulatým razítkem, tudíž jednoznačně správné. Jako kdysi v případě obchvatu Holic…
Proti tomu, životní a praktické zkušenosti nás dříve narozených a z nich vyplývající obavy tady nepochybně jsou také. Pamatuji si, že u nás, na rovině, vůbec ne v žádném dolíku, přišla, tuším v roce 1972, velká voda, která doma v kuchyni dosahovala po kolena dospělého člověka. Bohužel praktické zkušenosti starousedlíků a jejich selský rozum pravděpodobně opět nikoho nepřesvědčí, a kdo má dnes skutečně pravda ukáže až čas budoucí…
Nejsem stavař, možná věci skutečně vůbec nerozumím a moje obavy (tím pádem i obavy paní starostky) jsou liché. Žádnou reakci zainteresovaných osobně neočekávám, ale myslím si, že naše krásná obec Dolní Roveň by si zasloužila, aby stát či kraj ruku v ruce rovnou pomohly při řešení potřebných protipovodňových opatření. Vždyť my, občané, nechceme, aby u nás, na rovině vznikla ohrožená oblast ležící mezi obchvatem Holic a novou vyvýšenou dálnicí D35, ale aby u nás zůstal ráj pro život.
Krásné dny všem. Jaromír Pýcha, Dolní Roveň
57
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
