Jsou zámky velké a honosné a jsou zámky menší až maličké, které jsou neméně krásné a nezaslouží si náš nezájem. Naše země oplývá velkým kulturním bohatstvím a skoro v každé vísce najdeme nějaký zámeček

Jedním z takových zámků jsou Osečany u Sedlčan. 2018 zámek koupil Matěj Stropnický a Daniel Krejčík. Už samotná koupě byla dost složitá, zámek totiž patřil 17 restituentům, kteří byli rozeseti po celé republice. Nakonec to dopadlo dobře a stávající majitelé prodali zámek novým majitelům.

Zámek nebyl v havarijním stavu, ale byl to vybydlený dům, kde nebylo nic. Těžko si někdo dovede představit ty krušné začátky po nastěhování. Kluci zlikvidovali své pražské byty a odstěhovali se na zámek, kde nebyla elektřina, netekla zde voda. Místo parku byla jen houština náletových dřevin.

Nesmírná odvaha a odhodlání je potřeba k tomu konečnému rozhodnutí – koupíme si zámek. Nekonečná cesta nikdy nekončící dřiny a finančního vyčerpání vede k té konečné radosti – dokázali jsme to. Obdivuju lidi, kteří se pustí do tak velkého úkolu – z bývalého zámku vybudovat zámek současný. Vede je k tomu láska k památkám a touha některou zachránit.

Tito lidé nemají šlechtický původ, přesto se z nich stanou zámečtí páni. Ovšem za cenu nepohodlí, odříkání, obětí. Čekají je noci ve spacáku na zemi, zima, kterou si těžko představíme. Zámky většinou sloužily jen jako letní pobytová sídla a na zimu panstvo odjíždělo do tepla. A tak na zámku je teplota skoro stejná jako venku a zimy jsou zde hodně krušné.

Matěj s Danem patří mezi obrovské nadšence a nádherné blázny, kteří se do oprav vrhli s velkou vervou a dávají tomu všechno. Napřed si opravili jednu místnost pro sebe, aby měli kde bydlet. Tady jsou i opravená kachlová kamna, která se zachovala a tak skýtají teplo alespoň v té jedné místnosti. Místností je zde ovšem 28. Odměnou za nesmírné úsilí je moci sledovat změny,které se tady dějí.Opravená zídka, venkovní schodiště, které přes nálety nebylo vůbec vidět.

Kluci zde bydlí třetím rokem a těch změn je vidět hodně.Postupují systematicky a jejich úsilí sklízí své ovoce. Sleduji proměnu osečanského zámku a mám z ní radost,takovou činnost považuju za smysluplnou a úžasnou. Osečany jsou jedním z mála soukromých zámků, kde nám majitelé dovolují nahlédnout do procesu rekonstrukce a umožňují sledovat proměnu.

Zámek je možné navštívit.Když není koronavirus a zavřené památky, je zámek veřejnosti otevřen od března do října každou sobotu a neděli. Nečekejte honosně zařízené komnaty.Z původního zařízení se nedochovalo nic.

Ale můžeme obdivovat původní podlahy ze 17. století. A pod nánosy pozdějších maleb je schovaná původní výmalba, kterou partneři budou postupně obnovovat. Zámkem provázejí sami majitelé, v prohlídkách se spolu střídají. Dovedou o zámku zajímavě vyprávět, takže historii se dozvíme přímo na místě.

Prohlídka začíná v kapli sv. Anny, která je funkční a slouží bohoslužbám ve vesnici. Matěj a Dan jsou nesmírně sympatiční a milí, takže prohlídka zámku působí spíše jako osobní návštěva. Rozhodně je příjemnější než návštěva velkých, honosných a přepychově zařízených zámků s neosobním výkladem průvodců.

Na zámku žije i několik zvířat. Při naší návštěvě nás přivítala přítulná bílá kočička Bělohrad, po trávníku pobíhaly dvě kozy. Matějova Margaret podle Margaret Thatcherové, protože je Matěj politik a Danova Meryl podle Meryl Streepové, protože Dan je herec.

Na stránkách zámekbude.cz se dozvíme o novinkách i o akcích, které kluci na zámku pořádají. Po dva roky v létě se zde konalo Osečanské divadelní léto, které se odehrávalo na nádvoří a v několika hrách vystupovali známí pražští herci, ale ve hře Kalifornská mlha i sami majitelé zámku!

Poprvé spolu partneři vystupovali ve hře Úplné zatmění, o dramatické lásce prokletých básníků Paula Verlaina a Artura Rimbauda. Kalifornská mlha je první společná zámecká premiéra a na letošní 3. ročník Osečanského divadelního léta, jehož přípravy jsou již v plném proudu, se chystá další hra, kde spolu budou hrát – Úča musí pryč.

Majitelé si rozhodně nehrají na žádné panstvo. Na odborné práce si sice zvou řemeslníky, ale mnohé dělají sami svýma rukama. Zvládají těžkou fyzickou práci v interiéru i v parku. Obdivuhodné zvlášť proto, že s typem této práce se v městě nesetkali. Vše je pro ně nové a život se jim otočil o 360 stupňů.

Odměnou za tvrdou dřinu je každý pokrok, každý úspěch. Opravená socha, okno. Zažívají dobrodružství s objevem původní kuchyně nebo původní kamenné cesty před zámkem. Zámek postupně vydává své poklady a kdoví, co se ještě objeví za tajemství.

Největší úkol letošního roku a zatím největší práce na zámku vůbec je oprava střechy. Je nutná, protože do zámku zatékalo. Nejdříve se musel vynosit beton z půdy a udělat izolace z ovčí vlny. Na střechu bude potřeba 80 tis. tašek. Nový kabátek dostane i zámecká věžička, kde budou i hodiny, které budou vypadat jako ty původní. Každý detail se řeší s památkáři, aby vše bylo jako původní.

Na tomto zámku je nejúžasnější sledovat jeho proměnu, jak doslova roste do krásy, jak se z popelky stává princeznou. Jak z opuštěného zanedbaného domu vzniká kulturní středisko.

Dosud ne moc známá obec Osečany láká turisty a má najednou co nabídnout. Takže důvodů k návštěvě tohoto hezkého zámku a jeho sympatických majitelů je víc než dost! Do života osečanského zámku jsme měli možnost trochu nahlédnout při nedávné televizní Výměně manželek. Ale osobní návštěvu nic nemůže nahradit.

Rozhodně ji doporučuji, protože tento zámek žije.

Alena Hesounová