Letošní teplotně nadprůměrný měsíc leden odpovídá charakterem počasí spíše předjaří, ale díky stále ještě krátkým dnům bez dostatečného slunečního svitu nedochází v přírodě k tak výrazné vegetační aktivitě, jak bychom se mohli na základě teplot obávat. Určité rostliny svou vegetaci kvůli teplu sice prakticky nepřerušily, ale i za běžných lednových teplot bychom nalézali více či méně nápadné druhy, které vegetují i při zimním omezení fyziologických procesů, vždyť volně žijící živočichové musí v přírodním prostředí najít i v zimě zdroje své potravy.

V krajině je tudíž stále co pozorovat, jak dokládá fotogalerie. Právě v lednu se můžeme zaměřit třeba na mechorosty a lišejníky, které jsou v zimě svou výraznou barevností nápadnější, než v jiných obdobích roku. Na tlejících pařezech listnáčů, nejčastěji na těch, které jsou některým z mechů porostlé, vyrůstá za příznivých okolnosti v nahloučených trsech nejedlá dřevokazná houba Dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon). Plodnice má parohovitě rozvětvené, s naoranžovělými konečky.

Ke stálezeleným rostlinám s přezimujícími listy patří kapradina Osladič obecný (Polypodium vulgare), oživující zejména skalní štěrbiny. V křovinách a v listnatých lesích můžeme místy již od prosince nalézt rašící tmavozelené trávníčky rostliny, lidově nazývané divoká pažitka či lesní šnytlík. Jde o Česnek viničný (Allium vineale), kdysi považovaný za plevel a přežívající dnes v listnatých porostech a na jejich okrajích. Nekvetoucí trsy této rostliny vegetují pouze několik týdnů, pak se zatahují. Kvetoucí stvoly se objevují až v létě. Již od podzimu je na svůj vegetační cyklus připravena jednodomá Líska obecná (Corylus avellana), opadavý keř z čeledi břízovitých. Vykvétá před vyrašením listů nápadnými jehnědami samčích květů, zatímco květy samičí mají podobu málo výrazných pupenců s červenou bliznou. Plné kvetení lísek v lednu jako letošního roku není vzácností, a to ani při sněhové pokrývce.

Hana Vincenciová