O těch, kdy jsem ještě nebyl na světě, mi vyprávěl můj strejda. To bylo na typické vesnici. Uprostřed vesnice malý plácek, který se dělil s malým rybníčkem, který napájel malý potůček a do kterého celá vesnice chodila napájet krávy a koně. A přes ten plácek rovněž vedla hlavní cesta vesnicí. A když bylo posvícení, přijel kolotoč. Nevím, jak vypadal a jak byl velký, ale musel být docela malý, protože pan kolotočář ho musel roztáčet vlastní silou. A kluci z vesnice se poflakovali kolem. Bylo takovým zvykem, že když pomohli roztáčet kolotoč, měli jízdu za odměnu zadarmo. A jak ten plácek byl malý, musel být kolotoč postaven těsně u rybníka. No a točilo se a točilo a občas se stalo, že neudržel balanc a skončilo to pádem. Kdo se strefil spadl i do rybníka. Srandy kopec. Dlouho se pak na to vzpomínalo.
Za mých mladých časů byly největší atrakcí řetízkové kolotoče. Ještě nebyly tak velké jako dnešní, ale dalo se na nich vyblbnout. Než se kolotoč rozeběhl, přitáhlo se předchozí sedátko, na kterém většinou sedělo pohledné děvče. A jak se kolotoč rozjel, tak ta vzniklá dvojice sedátek se začala "rozmotávat" až nakonec se obě oddělila. A to přední nabralo směr do výšky. To kolotočář toleroval. Ovšem byla i drsnější varianta, kdy se ke kýženému výsledku došlo i za pomoci síly nohou. Nebudu popisovat, protože při kvalitně povedené akci se ten "zadní" propadl až na úroveň místa kde se nastupovalo. To pan kolotočář neviděl rád. Ale většinou se to srovnalo pohrozením pěstí.
V současné době můžete kolotoče a houpačky potkat docela často. Ještě furt je to zábava. Takovou největší akcí je známá Matějská pouť. No podle referencí … to je jedno. Já byl v Heřmanově Městci. To je akce, co jsem nezažil. Dělají se různé pro pobavení, ale tohle bylo takové monstrózní. Tolik zábavné techniky na jednom místě. Tolik lidí, dětí a zvířat, to jsem pohromadě za posledních deset let neviděl. Plac velký jako pomalu polovina města a parkoviště jako druhá polovina. Stánek na stánku. Většinu nabízeného zboží všichni známe, ale dokresluje to dnešní kolorit poutí. Kdo koupí - koupí, kdo nekoupí - nekoupí. Dva keramické hrnečky z rukou stvořitele našly u nás svůj nový domov. Že kolotoč se točí, a že lavice se zvedá a padá, a že se posadíte do sedačky, která se bude točit kolem své osy a ještě se bude otáčet dokola, to nebudu popisovat. Ani to, že když visíte hlavou dolů, že z vás padá kde co.
Oblíbená autíčka, klasický řetízák, i když pěkně velký. Atrakcí bylo hodně a většinu z nich uvidíte na fotkách či videu. Začal jsem šetřit, abych měl za rok co rozhazovat. Určitě přijedu znova a lépe "vyzbrojen". Jo a je třeba vzdát uznání pořadatelům, protože uspořádat takovou akci, dát dohromady tolik techniky, stánků a přilákat tolik lidí, to nestačí jenom chtít, ale i umět. Tak zase za rok. Nebo už v pondělí na posvícení?
Jaroslav Černý
