Letošní Velikonoce mohly opět proběhnout se všemi tradicemi, které jsou v tom kterém místě a prostředí mezi lidmi zakořeněny a považovány za důležité. Proto, kdo byl letos ve správný čas na správném místě, mohl být například svědkem starobylých obyčejů, vázaných na tzv. velikonoční Triduum (třídení).

Co znamená Triduum? Křesťanské Velikonoce uvádí tzv. Svatý týden, jehož součástí jsou dny, nazývané Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Tyto tři dny výrazně figurují v příběhu Ježíše a zároveň jsou naplněny řadou v jádru starobylých obyčejů. K nejznámějším patří obchůzky s hlučícími nástroji (řehtačkami a klapačkami), které lidé v minulosti vnímali jako časovou signalizaci v době, kdy s ohledem na události z Ježíšova života umlkaly časové signály, jindy zprostředkované zvukem zvonů. Je ale pravděpodobné, že pradávným smyslem obřadního hluku bylo vyhánění škodlivých sil a démonů z prostředí lidských sídel.

Propojení uvedených obchůzek s křesťanskými svátky vedlo ve 2. polovině 20. století k jejich oficiálnímu potlačování, takže prakticky zanikly a spontánně se udržely jen místy. K takovým areálům patří východočeské území mezi Holicemi v Čechách, Vysokým Mýtem, Luží, Chrastí a Hrochovým Týncem. Většinou jde o místa, kde tradice na Bílou sobotu vrcholí obchůzkou s maskovanou postavou nazývanou Jidáš a účastníci obchůzky jsou v jednotlivých domech obdarováváni (penězi, syrovými vejci, sladkostmi). Obchůzka s Jidášem představuje výjimečný kulturní fenomén konaný dětmi. Mísí se v něm prvky relativně mladé (křesťanské) s mnohem staršími obřadními úkony a s reprodukcemi tradičních motivů, které realizováním v nových podmínkách ztrácejí archaičnost a tvoří běžnou součást života obyvatel.

Maskování Jidáše má řadu variant, nejobecněji je možno hovořit o maskách z rostlinného materiálu a naproti tomu o maskách založených na černém oděvu a začerněné tváři, přičemž kombinaci obou forem to nevylučuje. Maskování je rozvinuto na celou postavu představitele Jidáše, který by správně neměl být poznán, alespoň ne na první pohled. V některých lokalitách se stále zachovává úzus, aby účastníky obchůzek byli pouze chlapci, v jiných se zúčastňují i dívky. Jidáše ztvárňuje vždy chlapec; vzhledem k často značně zátěžové masce se jedná o fyzicky náročný výkon. Ačkoliv bývá postava Jidáše vnímána jako specifické zpodobnění zrádného Ježíšova učedníka Jidáše Iškariotského, objevila se původně nejspíše jako symbol víry v blahodárnou magii a v očistné praktiky teritoria určitého společenství, neboť je příznačné, že Jidáš se při obchůzkách vyznačuje širokou škálou vlastností, od záporných po kladné. Je trestán i odměňován, odsuzován i považován za objekt přinášející prosperitu do hospodářství.

Děti se při obchůzkách stávají součástí skupiny, která prezentuje nejen jejich schopnost vykonat společně náročnou, časově přesně vymezenou aktivitu, ale která jim přináší i společenskou prestiž a požitek v podobě výslužky. Organizace obchůzek se vyznačuje výrazným uplatňováním věkové hierarchie mezi účastníky. Ta se promítá zejména do obsazování rolí jednotlivých aktérů a posléze i do rozdělování odměny. Při obchůzce s Jidášem je nutné, aby byly pokud možno obsazeny všechny, místní tradicí požadované postavy, což bývá kromě Jidáše jeho vodič či párovník, dále vedoucí obchůzky (nazývaný například pán, velitel, kaprál, vyklepávač…), výběrčí odměny (nazývaný například vaječkář, kasař, košíkář …) a aby byli zastoupeni i řadoví účastníci s hlučícími nástroji či jen se svými hlasivkami (vrkači, vrzáci, hrkáči, klapáci, smrkáči…).

Nejrůznějšími pravidly a dalšími vzorci chování je obsah obchůzek obecně doslova přeplněn, všechny je nutno znát a dodržovat. Obchůzky se také neobejdou bez popěvku či bez odříkávaného textu o zrádném Jidášovi a bez výzvy k předání odměny účastníkům obchůzek v navštívených domech, přičemž každá z lokalit má tyto slovesné útvary osobité a tradované místním podáním. Na závěr obchůzky bývá někde sváděn symbolický zápas představitele Jidáše s jeho vodičem nebo s ostatními staršími účastníky. Cílem je porazit Jidáše na zem a pokud má kostým z rostlinného materiálu, strhat jej z něho. Jinde je kostým z představitele Jidáše v poklidu snímám. Rostlinný materiál z kostýmu je pak obvykle spálen. Pálí se i další atributy, užívané v souvislosti s Jidášem při obchůzce: šípkový prut nazývaný trn, ozdobený fábory, nebo výzdoba vozíku, na kterém Jidáše místy vozí. Právě toto pálení je součástí očistného rituálu, kdy je symbolicky zničeno zlé z předchozího období, aby se s jarem mohlo rozvinout opět to pozitivní a životně důležité.

V některých lokalitách se ale v současnosti části kostýmu naopak zachovávají, a to z důvodu obtížně dostupných surovin (koudel, dlouhá sláma, vhodný rákos) nebo kvůli náročnosti zhotovení kostýmu. Aby bylo obyčeji učiněno zadost, spalují jako náhradu balík slámy nebo jiný předem připravený suchý rostlinný materiál. Následně si účastníci obchůzky rozdělují vykoledovanou výslužku. Zatímco v některých obcích přitahuje obchůzka s Jidášem díky popularizaci diváky nejen z řad místních obyvatel, jsou naopak lokality, kde obyčej probíhá zcela intimně, pouze pro domácí společenství, které vede v patrnosti svědomitost chození dětí s řehtačkami a klapačkami v předchozích dnech a očekává pak na Bílou sobotu jejich příchod s Jidášem. Posléze dle zájmu doprovodí přítomní obyvatelé účastníky obchůzky na místo, kde proběhne závěr obyčeje, případně alespoň někdo s dospělých při pálení kostýmu a dělení výslužky dohlíží a asistuje. Omezuje se někdejší tajuplnost celého dění, kdy závěr obchůzky probíhal vskrytu mimo zástavbu sídla a neměl mít veřejný charakter. Významnou složku zmíněných obyčejů tvoří prostředí, ve kterém se odehrávají.

Pohyblivý termín Velikonoc umožňuje, aby každý rok zažívali jejich účastníci jiný charakter počasí. Letošní Velikonoce v polovině dubna byly ve znamení slunečného tepla i výrazného ochlazení. Přesto není pochyb o tom, že nastupuje nové vegetační období a s ním i ta příjemnější část roku. Na fotografiích v galerii se podívejte na některé momenty z obřadního dění, které se uskutečňuje zásluhou pochopení, že tyto dávné tradice mají stále smysl.

Hana Vincenciová