V roce 1721 obdržel Josef Hlaváč povolení vystavět nový mlýn v místech, kde stával tzv. Horní mlýn, doložený písemně v letech 1440 až 1465.
V roce 1728 byl mlýn podle vlastníka nazýván Hlaváčovský. Název Hrkačka, objevující se poprvé roku 1761, nakonec úplně převládl, tím spíše, že mlýnské stavení přecházelo z ruky do ruky, často i jen po několika málo letech. V roce 1850 koupili mlýn s dvojím složením, krupníkem, jahelkou a s rozsáhlými pozemky manželé Josef a Marie Šmahelovi ze Stružince (roku 1873 přešel mlýn dědictvím na Aloise a Františku Šmahelovy), předkové spisovatelky Heleny Šmahelové (1910-1997), která osudy mlýna zachytila v třetí části své známé románové trilogie z let 1984 až 1987 (Stíny mých otců, Stopy mých otců, Hlasy mých otců) a v dalším historickém románu Žena roku 1900, jenž volně souvisí s Hlasy mých otců.
V roce 1908 vdova Františka Šmahelová objekt prodala Otilii Horké za tehdejších 9 000 K. Rozsáhlá zahrada k mlýnu patřící byla již roku 1896 prodána na stavební místa. V lednu 1912 dřevěný mlýn do základů vyhořel. Jeho sutiny se zbytkem mlýnského kola byly postupně odstraňovány.
Projekt vybudovat na spáleništi truhlářskou dílnu s vodním pohonem strojů nebyl realizován, na místě mlýna byly vybudovány dva obytné domy, část parcely a zahrádek byla včleněna do veřejné komunikace. Stopa po mlýně, později ověnčeném literární slávou, zanikla.
Tušíte, kde v Chrudimi Hrkačka stála?
Hlasujte v nevýherní anketě, vybírat můžete ze tří variant.
Správná odpověď na naši fotohádanku z 5. února.
Ve vile doktora Roberta Musila dnes sídlí Dům dětí a mládeže Chrudim.
