V květnu jsme si připomněli Světový den schizofrenie. Má 2 zásadní cíle: zvýšit povědomí o nemoci a vyvrátit mýty i předsudky vůči osobám, kterým tato nemoc zasáhla do života. Seznamte se s příběhem Honzy. Ukazuje, že pokud má osoba s vážným duševním onemocněním podporu, může žít plnohodnotný život.

Schizofrenie je z odborného lékařského pohledu vážné duševní onemocnění. Projevuje se halucinacemi, bludy či poruchami vnímání. Žít se schizofrenií rozhodně není snadné, protože lidé často bojují s projevy nemoci i s negativními reakcemi okolí. Pokud ale mají lékařkou péči, psychologickou pomoc a dostává se jim podpory v oblasti fungování v běžném životě, mohou žít plnohodnotně a v místě, kde chtějí. Dokazuje to i příběh Honzy (37 let).

Měl nelehký start do života, později žil i v džungli

Honzovi nadělil život do vínku nejen diagnózu schizofrenie a mentální retardace, ale také dětství a dospívání v pěstounských rodinách. Žil střídavě v Hradci Králové a Pardubicích. Vyučil se zahradníkem, na což je pyšný, avšak krátce poté skončil v Praze a bez domova. Dnes už si ani nepamatuje, jak se to vlastně všechno seběhlo, jen ví, že se to hodně týkalo jeho finančního hospodaření. Neznal hodnotu peněz, neuměl s nimi nakládat. Zároveň tou dobou nevěděl a neuměl zažádat o pomoc a případné dávky úřední cestou. Byl sám.

Díky projektu, který se v Praze staral o lidi bez domova, si našel práci v chráněné dílně. Měl tam však malý výdělek, současně ho kvůli jeho diagnóze nechtěli zaměstnat nikde jinde. A tak se stalo, že se Honza ocitl v Německu, kde začal pracovat u úklidové firmy, následně se věnoval i zahradnickým a údržbářským pracím. Doteď Honza hravě zvládá např. opravit rádio.

Později odcestoval do Peru. Kdybyste se však Honzy zeptali, jak se tam dostal, odpoví s úsměvem, že už ani neví. V Peru si přivydělával například jako prodejce bonbónů v místních autobusech. Žil i v džungli, kde si s jedním přítelem postavili chatku a sami si zvládali zajišťovat potravu. Neměl stálý příjem, žil ze dne na den.

V Peru si našel blízkou kamarádku, která měla obavu o jeho zdravotní stav. Začala mu pomáhat se zajišťováním základní zdravotní péče, později se Honza díky spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Limě vrátil zpět do České republiky. Ujala se ho Psychiatrická nemocnice v Havlíčkově Brodě.

2 roky hospitalizace a následný návrat do života

V nemocnici s Honzou začali pracovat, aby měl zajištěn základní příjem, byl ochráněn na svých právech a hlavně – aby se za pomoci své opatrovnice mohl dostat co nejdříve zase zpět do běžného života. I přes veškerou snahu trvala hospitalizace 2 roky.

Honza během hospitalizace začal využívat služby centra duševního zdraví. V centru působí multidisciplinární tým složený z psychiatra, psychologa, zdravotních sester a sociálních pracovníků. Prostřednictvím sociálních a zdravotních služeb podporují osoby s duševním onemocněním, aby mohly žít plnohodnotně i přes omezení způsobená duševním onemocněním. Za klienty jezdí domů, nebo právě i do nemocnice či na jiné domluvené místo. Honzu podpořili pracovníci z Centra duševního zdraví v Hradci Králové, které zřizuje nezisková organizace Péče o duševní zdraví.

Díky spolupráci si v červnu roku 2021 mohl Honza podat žádost o tréninkové bydlení v Hradci Králové. Žádost byla vyřízena kladně a po pár propustkách a zkušebních pobytech se mohl zabydlet v novém domově. Na začátku to bylo velmi náročné pro Honzu i pro sociální pracovníky a zdravotníky z centra. Komunikace nebyla ideální, Honza na cokoliv odpovídal stroze a převážně jednoslovné, ačkoli se velmi snažil. Sociální pracovníci pomohli Honzovi se zajištěním financí i zvládáním péče o vlastní osobu a domácnost. K Honzovi domů dojížděli i zdravotní sestry, aby mu pomohly zvládat projevy duševního onemocnění. Schůzky se konaly i třikrát týdně.

Intenzivní podpora přinesla kýžený výsledek. Honza žije v tréninkovém bytě téměř rok, s pracovníky z centra se vídá jen jednou týdně, protože více není potřeba. Spoustu věcí si zařídí sám, od prosince 2021 má zaměstnání. Je více hovorný a společenský, takže si našel přátele. Naučil se hospodařit s penězi. Aktuálně by chtěl navyšovat práci, aby si zvládl vydělat i na běžné bydlení.

Příběh Honzy je důkazem, že s promyšlenou podporou může osoba s vážným duševním onemocněním žít plnohodnotně a v místě, kde chce. A pokud by se nedařilo zvládat duševní onemocnění nebo starosti běžného života, jsou pracovníci z centra připraveni poskytnout okamžitou podporu.

Magdalena Plivová