Při procházce mezi hroby v zimní tichu mi v hlavě zněly verše Františka Halase.

Zezdola k růžím přivoníš

až budeš smrt svou žít

a do tmy lásku odhodíš

svůj štít

U paty hrobu budu břečťanem

tichou písní co tě obklíčí

popsaný tebou pergamen

který čas nezničí

Zas budem spolu spát

na syrinx trav nám vichry zahrají

šplouchání Léthé budem naslouchat

a písni pradlen když rubáš máchají

LuJ