Jiří Skalák, nar. 1992, nyní Millwall FC ze Sezemic, Tomáš Koubek, 1992, FC Augsburg z Ostřetína, Nicolas Šumský, nar. 1993, ŠKF Sereď z Dašic, Jan Shejbal, nar. 1994, FK Teplice z Dolní Rovně, to jsou jména z našeho regionu, která již vstoupila do povědomí široké fotbalové veřejnosti. Když se však řekne jméno Daniel Horák (nar. 2000), kdo z vás dokáže tohoto fotbalistu správně zařadit?

Jen pár let zpět, když jsem byl na ligovém zápase v Hradci, kde tehdy ještě válel Jan Shejbal, patřil Dan do dorostenecké kategorie. V tomto konkrétním zápase působil v roli zapáleného podavače míčů. Kde působí nyní a jak se vyvíjela jeho dosavadní fotbalová kariéra, vám prozradí toto povídání sepsané formou dotaz - odpověď.

Dane, prozraď návštěvníkům webu Sokola Roveň a čtenářům Deníku něco o sobě, odkud pocházíš, co děláš za školu, jaký vztah máš k Litětinám?
Dobrý den, je mi 20 let a pocházím z Poběžovic u Holic. Vystudoval jsem Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové. Na Litětiny mám krásné vzpomínky, protože tam děda s taťkou měli hospodu a já tam v dětství trávil spoustu času. Sál proslulé Hospody U Horáků byl místem, které fotbalisté Sokola Roveň a jejich soupeři využívali před padesáti lety, po obnovení činnosti fotbalového oddílu, i při svých domácích zápasech, hraných v Litětinách, jako šatnu.

Takže rovnou k fotbalu. V kolika letech jsi s fotbalem začínal, kde a kdo byl tvým prvním trenérem?
S fotbalem jsem začínal ve 4 letech v SK Holice. Mým prvním trenérem byl pan Navrátil. Za mého hlavní trenéra však považuji dědu, se kterým jsem doma kopal do míče každý den.


Jaké osobní fotbalové sny jsi měl, kteří čeští či zahraniční hráči patřili k tvým vzorům?
Můj největší sen byl a je zahrát si za Chelsea, která je mým nejoblíbenějším týmem už od dětství. Dalším snem bylo zahrát si za národní tým a za AC Sparta Praha, to už se mi povedlo a jsem za to moc rád. Mezi mé největší vzory patřili Tomáš Rosický a Eden Hazard.

Kterému českému či zahraničnímu týmu jsi tehdy fandil ty, tvůj táta a děda z Litětin?
V Poběžovicích fandila celá rodina Spartě, proto jsem se i já stal fanouškem Sparty. Čím jsem byl starší, tím se můj vztah ke Spartě prohluboval. Děda z Litětin však fandil Slavii, a proto mezi námi vládla rivalita a popichování před derby. Taťka fandí Spartě, asi jsme ho u nás přeorientovali na správnou stranu.

V kolika letech jsi přestupoval dál, pod kterými trenéry jsi v mládežnických mužstvech působil a jak hodnotíš tento krok?
V 10 letech jsem přestoupil z Holic do FC Hradec Králové. Tehdy to bylo složité období, protože jsem ještě hrál závodně tenis. Musel jsem si vybrat mezi fotbalem a tenisem, jelikož by nešlo stíhat oba sporty. Jasné je, že jsem si vybral fotbal. Mezi mé první trenéry patřil Ondřej Trojna, se kterým jsem toho zažil opravdu mnoho. Turnaje ve Francii, Anglii a krásné 1. místo na dobře obsazeném turnaji v Číně. Dále bych zmínil Josefa Vlčka a Marka Kuliče, který nám předával své bohaté zkušenosti a byla radost pod ním trénovat. Přestup do Hradce hodnotím jako důležitý krok, protože jsem se dostal do kvalitního tréninkového procesu.

Potom se ozvala Sparta? Povídej, jak se to seběhlo, kdo tě trénoval, jakou soutěž jste hráli, na jakém postu jsi nejčastěji nastupoval a jak se ti dařilo, herně i gólově?
Z dorostu jsem naskočil do přípravy A-týmu FC Hradec Králové a odehrál pár přátelských zápasů. Poté se mi ozval pan Kotal, kterého znám z národního týmu, a řekl mi, jestli nechci přestoupit do Sparty. Nemohl jsem uvěřit tomu, že klub, kterému fandím od dětství, mě chce přivést. Během měsíce od prvního telefonátu jsem se stal hráčem Sparty a poprvé jsem okusil dospělý fotbal v B-týmu Sparty, kde se hrála ČFL. V soutěži se nám dařilo, celou dobu jsme se prali s Táborskem o první místo, které zaručovalo postup do druhé ligy. Já jsem nastupoval na pozici levého záložníka a v 15 zápasech jsem vstřelil 5 gólů. Áčko Sparty, to byl další blesk z čistého nebe, soustředění, přípravné zápasy.

Povídej…
Absolvoval jsem několik tréninků s A-týmem Sparty už na podzim. V zimě mi však zavolal pan Jílek a řekl mi, že mám přiletět do Španělska na soustředění. Seběhlo se to hrozně rychle, v úterý večer telefonát, ve středu v 5 ráno odlet a ve čtvrtek zápas za áčko. Menší komplikací bylo, že mi z Prahy nepřiletěl kufr a já tak neměl kopačky. Zápas jsem odehrál v kopačkách od Adama Karabce. V červnu jsem odehrál první ligový zápas na hřišti Viktorie Plzeň, to byl nezapomenutelný zážitek. I když si pamatuju jen část utkání, protože jsem měl po souboji s Radimem Řezníkem otřes mozku.

Jaké to bylo ocitnout se naráz mezi hvězdami jednoho z nejslavnějších klubů ČR, jak tě hráči přijali?
Bylo to něco nepopsatelného trénovat s hráči, které jsem sledoval pouze v televizi. Kluci mě přijali skvěle, nikdo si na nic nehraje a spousta kluků se mi snažila pomoct, abych se cítil dobře. To se také stalo a já si každý trénink s nimi užíval.

Zmínil jsi i svůj repre sen. Co tedy mládežnické reprezentace? Ve kterých kategoriích jsi dostal pozvánku, kolik zápasů a pod kterými trenéry jsi absolvoval?
Připsal jsem si 8 startů v reprezentaci U17 pod panem Kotalem, 2 starty v U18 pod panem Suchopárkem a 2 starty v U20 pod panem Žilákem. Který zápas byl nejatraktivnější, na co nejvíc z působení v repre vzpomínáš? Nejvíc vzpomínám na kvalifikační zápas na Mistrovství Evropy U17 proti Anglii, tehdy proti nám nastoupili hráči jako Sancho, Foden, Hudson-Odoi. Vzpomínám taky na zápas ve Francii, kde přišlo několik tisíc diváků.

Před zahájením letošní, covidem výrazně zasažené, sezóny, jsi odešel hostovat do druholigové Jihlavy. Popiš, co od tohoto angažmá očekáváš, jaké jsou tam podmínky pro fotbal, spoluhráči, jaké ambice tým má?
Společně s agenty a vedením Sparty jsme se rozhodli, že pro mě bude nejlepší hrát druhou ligu. Ve Spartě je velká konkurence, neviděl jsem tolik příležitostí na větší zápasové vytížení. Očekávám, že nasbírám zkušenosti, které se mi budou při návratu do Sparty hodit. Podmínky pro fotbal jsou tu skvělé, je to na úrovni první ligy. Máme velice mladý tým a chtěli bychom se pohybovat v TOP 5.

V Jihlavě bydlíš, nebo tam dojíždíš? Co škola? Jak probíhá příprava?
V Jihlavě mám byt, který je pár minut od stadionu. Po gymnáziu jsem zatím ve studiu nepokračoval, bylo by těžké stíhat profesionální fotbal a vysokou školu.

Pokud to není tajné, kolik měříš a vážíš?
Měřím 185 cm a vážím 75 kg.

Kde ty sám vidíš své fotbalové přednosti, na čem bys chtěl výrazněji zapracovat?
Své přednosti vidím v technice s míčem, čtení hry a chtěl bych zapracovat na síle.

Kam sahají tvé fotbalové a životní ambice?
Chtěl bych se prosadit v první lize, a to nejlépe ve Spartě. Po kariéře bych se chtěl věnovat práci právě ve fotbale a využít tak získané zkušenosti. Sleduješ i fotbalové dění v Holicích, Rovni a Litětinách? Sleduju alespoň přes internet výsledky Holic a Litětin. Když čas dovolí, přijdu se na jejich zápasy podívat osobně.

Co bys na téma život vrcholového fotbalisty vzkázal mladým klukům, kteří mají podobné fotbalové sny jako ty?
Důležité je tomu věřit a jít tomu naproti. To znamená makat víc než ostatní. Nedělat si zbytečně hlavu z chyb, které v kariéře určitě přijdou. Ale především si fotbal užívat.

Dane, díky moc. Je vidět, že jsi cílevědomý kluk, který to má v hlavě vše dobře srovnané, který to má perfektně nastartované, který má vše podstatné jak ve fotbale, tak i v soukromém životě teprve před sebou. Přestože jsem, stejně jako byl tvůj děda slávista, přeji ti mnoho úspěchů a hlavně pevné zdraví. Bohužel děda, František Horák, nedávno ve věku 72 let zemřel, určitě bude někde tam shora sledovat, jak dále roste to, čemu on i dle tvých slov výše dal základy. Již dnes se celá velká Dolní Roveň těší na jarní ligový zápas FK Teplice - AC Sparta Praha s přáním, aby se jednalo i o souboj Jan Shejbal - Daniel Horák. Tak sportu zdar a fotbalu zvlášť!

Jaromír Pýcha, Dolní Roveň