Příroda pro nás čas od času přichystá zajímavou chvilkovou podívanou, pro níž je ovšem potřeba jisté oběti. V tomto případě se teple obléci, nazout patřičnou obuv a vrhnout se do ledového železnohorského počasí. Odměnou nám bude právě přírodní úkaz z pořádných mrazů vzešlý, na vlastní oči vychutnaný.
A proto přišla pro členy Spolku přátel Heřmanova Městce (SPHM) možnost nedělního (18. prosince) odpoledního výletu z Bílého Kamene na západě chrudimského okresu. Díky bezvětří člověk ani nevnímal mínus šest stupňů; pouze nepřítomnost slunečních paprsků neumocnila myšlenkové rozpoložení při vycházce. I v tom však může spočívat jisté kouzlo, když je zlatým hřebem cesty – jak jinak při zlaté neděli – vzácný ledopád.
Spočívá poblíž trojmezí katastrálních území Licoměřic (1 km), již zmíněného Bílého Kamene (1 km) a Březinky (2 km), kam bezejmenný pravostranný přítok Starkočského potoka s poschoďovým korytem náleží. Obvykle ho můžete spatřit v prvních měsících některých chladných roků, nyní zcela nezvykle v prosinci.
O další kilometr dále proti proudu Starkočského potoka je jezírko. Nemálo popadaných stromů ztížilo k němu přístup. Ztížilo, ale nezastavilo. Určitě byla cesta zážitkovější, než poté od jezírka (opět kilometrová) k památníku umučených obyvatel Licoměřic a Lipovce za války v Terezíně. Poslední ze 4km ohlášeného výšlapu už byl po asfaltce k zastávce v Lipovci.
Níže podepsaný průvodce z nedalekých Lovčic vše zachytil na pár snímků. Pokud vám na nich něco (někdo) chybí, tak vězte, že z dvaceti oslovených do Bílého Kamene ve smluvený čas nikdo nedorazil. Proto si cestu mohl prodloužit o dva km až domů přes pole, kde se díky tomu potkal se zhruba třicetihlavým stádem srnek, dalším půvabem přírody.
Vlastimil Hloupý, člen SPHM
