Myslím, že ve východních Čechách není moc lidí, kteří nebyli alespoň jednou na zámku ve Slatiňanech. I já byla na zámku několikrát. Mám na něj i dávnou vzpomínku. Moje spolužačka tu o prázdninách provázela a ukázala mi i tehdy nepřístupné prostory, např.zámeckou kuchyň. Dodnes mám ten zážitek hluboko v paměti. Ale od té doby uběhla už pěkná řádka let. A já se po dlouhé době na zámek znova podívala.

Tehdy byl zámek známý hlavně svým hipologickým muzeem. Patřilo ke světovým unikátům, moc takových na světě není. Muzeum vzniklo r. 1947 a vlastní 2100 exponátů, které se týkají koní.

Pamatuju na obrazy koní od Quida a Amálie Mánesových, sourozenců slavnějšího Antonína. A na památky po žokejích, např. na Latu Brandisovou /1895-1981/, která je dosud jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické.

V současné době je hipologické muzem zavřené a je v rekontrukci.

Nyní je zámek po rozsáhlé rekonstrukci,obnovu zámku financovala Evropská unie.

Expozice se soustředí na rodinu Auerspergů a je upravena tak, jako kdybychom se octli v jejich době.

V letech 1746-1942 zde žilo pět generací Auerspergů. Seznámíme se s jejich reprezentačními, společenskými i soukromými pokoji.

Na přelomu 19. a 20. stol. byl zámek vybaven nejmodernějšími vymoženostmi jako byl splachovací záchod, ústřední topení, telefon, výtah, kterým se posílalo jídlo.

Na místě zámku stávala původně gotická tvrz, která během staletí měnila svou podobu až k zámku, jaký známe dnes.

Auespergové zámek užívali k odpočinku i k zábavě.

Byli velcí milovníci koní. Původní zámecké stáje pocházejí z let 1894-1898.Dnes je to místo chovu starokladrubského vraníka.

Po rozsáhlé rekonstrukci jsou interiéry zámku takové, jako byly v roce 1900.

Zámek působí velice útulně a člověk by zde okamžitě mohl bydlet. Jsou zde povlečené postele, na stolech ubrusy, prostřený porcelán, na oknech záclony a závěsy, na stropech nádherné lustry z Merana, všude plno fotografií rodiny.

Po letech dostal zámek novou fasádu, nová okna i dveře.

Byla obnovena venkovní lodžie, která byla v 50. letech zbourána. Rekonstrukce se prováděla podle dochované fotodokumentace.

Ze zámku jdeme do parku, který má rozlohu okolo 10 ha. V anglickém parku vybudovaném r. 1796 je sbírka cizokrajných dřevin, květinové záhony, altány, romantické jezírko z r.1888, u kterého se kdysi fotila slatiňanská rodačka Helena Vondráčková s Martou Kubišovou, která za ní jezdila na prázdniny.

Jakoby se tady zastavil čas.

V parku je i obnovené dětské hospodářství, což je soubor roubenek z r.1860 a šlechtické děti se tu formou hry učily hospodařit.

Se zámkem je venkovní chodbou z r. 1861 spojen kostel sv. Martina.

Za parkem se nachází Kočičí hrádek, miniatura hradu, která sloužila jako prolejzačka pro zámecké děti, ale i pro děti, které na zámku nebydlely.

Rodina Auerspergů nedopadla dobře, její členové postupně vymřeli a žádný potomek není. Nikdo se nedožil poválečné doby. Zámek patří státu a je to národní kulturní památka.

Původní obyvatele, např. kněžnu Charlottu, která byla nemocná a dožila se jen 22 let, můžeme spatřit pouze na fotografiích.

Nejvýznamnějším majitelem byl kníže František Josef Auersperg /1856-1938/, který proslul jako výborný hospodář a milovník dostihových koní, on nechal vybudovat hřebčín a stáje, které patřily k nejmodernějším v Rakousku Uhersku, upravil a zmodernizoval zámek a při jednom pobytu roku 1938 zde zemřel. Jeho manželka byla Vilemína Kinská. Jejich manželství bylo příkladné a dochovala se i jejich korespondence.

Syn Ferdinand /1887-1942/ zemřel svobodný a bezdětný, dcera Vilemína /1880-1960/ se provdala za Trauttmannsdorfa.

Rekonstrukce navrátila původní krásu sídlu Auerspergů a uchovalo se tak kulturní dědictví pro

příští generace.

Zámek je také oblíbenou lokací filmařů, natáčel se zde např. film Smrt v sedle nebo seriál Dobrá voda.

Spojení krásných scenérií zámku, parku a hřebčína přímo vybízí k natočení nějakého díla.

Alena Hesounová